Author: administrator

• Monstera, Philodendron, Anthurium a Dieffenbachia jsou hojně pěstované pokojové rostliny. Všechny patří do čeledi: áronovité (Araceae)
• Akvarijní rostliny zákruticha (Vallisneria) a vodní mor (Elodea) stejně jako řezan pilolistý (Stratiotes aloides) pěstovaný v jezírcích patří mezi jednoděložné (Monocots) z čeledi: voďankovité (Hydrocharitaceae)
• Pravé jamy (Dioscorea) zahrnují mnoho druhů pěstovaných pro škrobnaté hlízy a patří mezi: jednoděložné (Monocots)
• Pandány (Pandanus) patří mezi: jednoděložné (Monocots)
• Druhy jako tulipán (Tulipa), křivatec (Gagea), řebčík (Fritillaria), kandík (Erythronium) patří do rozsáhlé čeledi: liliovité (Liliaceae)
• Druhou druhově nejpočetnější čeledí cévnatých rostlin (Tracheophyta) jsou vstavačovivé (Orchideaceae). Ty řadíme mezi: jednoděložné (Monocots)
• Zemědělsky nejvýznamnější orchidejí (Orchideaceae) poskytujíci surovinu pro potravinářský průmysl je: Vanilla (vanilka)
• Šafrán setý (Crocus sativus) je pěstován jako koření. Do které čeledi patří?: kosatcovité (Iridaceae)
• Frézie (Freesia) jsou jedněmi z nejoblíbenějších řezaných rostlin do kytic vůbec. Patří do čeledi: kosatcovité (Iridaceae)
• Lenovník novozélandský (Phormium tenax) je pěstován jako: surovina textilního průmyslu
• Liliochvostec (Eremurus), bohyška (Hosta), zelenec (Chlorophytum) i denivka (Hemerocallis) jsou v mnoha kultivarech pěstované okrasné rostliny. Patří mezi: asfodelovité (Asphodelaceae)
• Cibuloviny označované obecně jako česnek, cibule, šalotka, pórek a pažitka patří mezi: amarylkovité (Amaryllidaceae)
• Pokojovky původem z J Afriky jako Clivia, Hippeastrum, Amaryllis, ale i například narcis (Narcissus) patrí mezi: amarylkovité (Amaryllidaceae)
• Tropické rody pěstované jako pokojovky Nolina, Dracaena, tenura (Sanseviera) i okrasné rostliny mírnéh pásu jako modřence (Muscari), ladoňky (Scilla), snědky (Ornitogalum) a hyacint (Hyacinthus) patří do rozsáhlé čeledi: chřestovité (Asparagaceae)
• Agáve sisalová (Agave sisalana) je významným zemědělským druhem pěstovaným pro: vlákna zpracovávaná v textilnictví
• Juka vláknitá (Yucca filamentosa) je významným zemědělským druhem pěstovaným pro: vlákna zpracovávaná v textilnictví
• Významnou olejninou není: datlovník pravý (Phoenix dactylifera)
• Datlovník pravý (Phoenix dactylifera), kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) a arenga cukrodárná (Arenga saccharifera) jsou významné plodiny z čeledi: arekovité (Arecaceae)
• Ságo se získává z kmenů palem rodu: Metroxylon
• Strelície (Strelitzia reginae), Heliconia i “palma poutníků” (Ravenala madagascariensis) jsou význačné tropické druhy z čeledi: Strelitziaceae
• Koření kurkuma z kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa) a kardamom z kardamovníku obecného (Elettaria cardamomum) potří do stejné čeledi jako: zázvorovník lékařský (Zingiber officinale)
• Banánovníkovité (Musaceae) patří mezi: jednoděložné (Monocots)
• Čeleď broméliovité (Bromeliaceae) je význačnou skupinou s mnoha zajímavými a biotopově význačnými druhy, k nim patří např.: Tillandsia a Puya
• Ananasovník chocholatý (Ananas sativus) pochází z: Ameriky
• Lanovcovité (Restionaceae) jsou významnou čeledí ze skupiny: jednoděložné (Monocots)
• Rýže setá (Oryza sativa) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
• Obiloviny patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
• Cukrová třtina (Saccharum officinarum) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
• Čirok (Sorghum) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
• „Sloní tráva“ Pennisetum purpureum z čeledi lipnicovité (Poaceae) je významnou: pícninou

• Krytosemenné rostliny (Magnoliopsida) se diferenciovaly v: Triasu
• Nucellus krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) má vyvojově (zjednodušeno následně u Asterid): má dva obaly
• Archegonium chybí u gametofytu: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
• Mateřská buňka megaspory krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 2n
• Mladý zárodečný vak (megaspora) vzniknuvší z mateřské buňky megaspory krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 1n
• Počet jader ve zralém zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 8
• Endosperm krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je nejčastěji: 3n
• Buňkami, které vylučováním speciálních chemických látek usnadňují u krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) oplození jsou: synergidy
• Synergidy, stejně jako antipody a oosféra, v zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) jsou: 1n
• Centrální buňka v zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je v době těsně před oplozením: 2n
• Dvojité oplození je apomorfií: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
• Květy jsou apomorfií: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
• V pylové láčce krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) se před opylením nachází: tři jádra
• Ze zygoty krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) vzniká: zárodek
• Osemení vzniká z: obalů vajíčka
• Nejprimitivnější recentní krytosemennou rostlinou, která je sestrou všech ostatních krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: Amborella trichopoda
• Dva jihoamerické druhy rodu Victoria jsou ve dně kořenící rostliny s až 2 m širokými listy se zdviženým okrajem plovoucími na hladině avelkými převážně bílými květy a patří do čeledě: leknínovité (Nymphaeaceae)
• Kabomba karolínská (Cabomba caroliniana) je oblíbenou akvarijní rostlina z čeledi Cabombaceae, patří tedy do řádu: Nymphaeales 
• Badyáník pravý (Illicium verum), který poskytuje koření badyán (hvězdový anýz), patří do řádu: Austrobaileyales
• Drimys winteri je asi nejznámějším okrasným stálezeleným keřem z čeledi Winteraceae, tato čeleď patří do vývojové linie: Magnoliids
• Pepř černý (Piper nigrum) je v systému řazen mezi: krytosemenné rostliny (Magnoliopsida)
• Našim nejhojnějším zástupcem čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae) je: kopytník evropský (Asarum europaeum)
• Muškátovník pravý (Myristica fragrans) je kořením pěstovaným pro míšek (muškátový květ) a semena (muškátový oříšek) a patří do řádu: Magnoliales
• Vavřín ušlechtilý (Laurus nobilis) se pěstuje jako koření, které je původem z: listů
• Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) je mohutný strom původem ze Severní Ameriky, který patří do čeledi: šácholanovité (Magnoliaceae)
• Annona squamosa je pěstována pro: ovoce
• Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je ovocný strom (paw paw) z čeledi: láhevníkovité (Annonaceae)
• Koření skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanticum) patří do čeledi: vavřínovité (Lauraceae)
• Avokádo americké (Persea americana) je hospodářsky významná plodina z čeledi: vavřínovité (Lauraceae)
• Sazaník (Calycanthus) se u nás pěstuje jako okrasná dřevina z čeledi sazaníkovité (Calycanthaceae), patří tedy do vývojové linie: Magnoliids

• Květ nemůže být tvořen: oddenkem
• Rostlina je dvoudomá pokud: na jedné rostlině jsou pouze květy buď samčí nebo samičí
• Rostlina je mnohomanželná (polygamní) pokud se na ní vyskytují: samčí nebo samičí květy a oboupohlavné květy
• Rostliny s oboupohlavnými květy a rostliny s pouze samičími květy se označuje jako: gynodioecie
• Pokud jsou u druhu na každém jedinci samičí a oboupohlavné květy pak jde o: gynomonoecii
• Druhy s rostlinami s oboupohlavnými květy a s rostlinami s pouze samčími květy se označuje jako: androdioecie
• Pokud jsou u druhu na každém jedinci samčí a oboupohlavné květy pak jde o: andromonoecii
• Pokud jsou u druhu na každém jedinci samčí, samičí i oboupohlavné květy pak jde o: trimonoecii
• Pentacyklický květ má: květ uspořádán v pěti kruzích
• Květy největšího množství krytosemenných (Magnoliopsida) jsou: pentacyklické
• Květy největšího množství jehličnanů (Pinopsida) jsou: jehličnany květy nemají
• Cyklické květy mají: části květů uspořádány v kruzích
• Acyklické květy mají: květní části uspořádány ve spirále
• Podle počtu členů v jednom kruhu v uspořádání květů u jednoděložných (výv. linie Monocots) jsou nejčastěji zastoupeny druhy: trimerické
• Podle počtu členů v jednom kruhu v uspořádání květů u dvouděložných (výv. linie Eudicots) jsou nejčastěji zastoupeny druhy: pentamerické
• Izomerické květy mají: stejný počet květních částí
• Anizomerické květy mají: nestejný počet květních částí
• Je-li květ trimerický, pak: má tři členy v každém kruhu
• Je-li květ zygomorfní, pak je: souměrný
• Je-li květ aktinomorfní, pak je: pravidelný
• Jsou-li v květu květní obaly rozlišené, pak se rozlišují na: kalich a korunu
• Baňkovitě rozšířené květní lůžko, které obsahuje zcela nebo částečně semeník, označujeme jako: češuli
• Vývojově původnější květní lůžko je: prodloužené
• Pokud jsou volné korunní lístky rozlišeny na dolní úzkou část a horní široce lupenitou, pak se spodní část nazývá: nehet
• Dutý kuželovitý útvar květu, v nějž může být protažen korunní nebo okvětní lístek, označujeme jako: ostruha
• Pokud nejsou rozlišitelné u květu kalich a koruna, pak hovoříme o: okvětí
• Pakorunku má například: narcis (Narcissus)
• Konvalinka vonná (Canvallaria majalis) má: srostlé okvětní lístky
• Květ bobovitých (Fabaceae) nemá: pakorunku
• Okvětí: nelze rozčlenit na kalich a korunu
• Andreceum je: soubor všech tyčinek v květu
• Tyčinky se neskládají z: blizny
• Staminodium je: tyčinka ztrativší schopnost tvorby pylu
• Srůstem nitek a/nebo prašníků vzniká: synandrium
• Pokud jsou v květu dvě tyčinky delší než zbylé dvě tyčinky, pak jsou: dvoumocné
• Pokud jsou v květu čtyři tyčinky delší než zbylé dvě tyčinky, pak jsou: čtyřmocné
• Pokud je v květu deset tyčinek a devět je srostlých a jedna je volná, pak jde o tyčinky: dvoubratré
• Pokud v květu srůstají všechny tyčinky do jediného svazku, pak hovoříme o tyčinkách: jednobratrých
• Gynostemium vzniká srůstem: čnělky a tyčinky nebo tyčinek
• Gynostegium vzniká srůstem: andrecea s gyneceem
• Pestík se neskládá z: nitky
• Apokarpní gyneceum je tvořeno: větším množstvím jednoplodolistových pestíků
• Cenokarpní gyneceum je tvořeno: jedním pestíkem srostlým z většího množství plodolistů
• Pokud plodolisty v květu srůstají stěnami, pak hovoříme o cenokarpní placentaci: synkarpní
• Pokud plodolisty v květu srůstají jen svými okraji, pak hovoříme o cenokarpní placentaci: parakarpní
• Pokud vajíčka vyrůstají na celé ploše plodolistu, pak hovoříme o placentaci: laminární
• Čnělky s terčovitě rozšířenou bází označované jako stylopodium jsou známé z čeledi: miříkovité (Apiaceae)
• Čnělka vyrůstající ze středu hluboce děleného semeníku se nazývá: gynobazická
• Čnělce se podobající horní konce plodolistu u nedokonale srostlého cenokarpního gynecea (lomikámen, Saxifraga; hvozdíkovité, Caryophyllaceae) se označují jako: stylodia
• V květním vzorci zkratka C znamená: koruna
• V květním vzorci zkratka K znamená: kalich
• V květním vzorci zkratka P znamená: okvětí
• V květním vzorci zkratka A znamená: tyčinky
• V květním vzorci zkratka G znamená: pestíky
• Entomogamie je způsob přenosu pylu: hmyzem
• Anemogamie je způsob přenosu pylu: větrem
• Ornitogamie je způsob přenosu pylu: ptáky
• Malakogamie je způsob přenosu pylu: měkkýši
• Chiropterogamie je způsob přenosu pylu: kaloni
• Samosprašnosti mnohé druhy krytosemenných rostlin zabraňují mimo jiné proterandrií, což znamená, že: tyčinky s pylem dozrávají dříve než gyneceum
• Samosprašnosti mnohé druhy krytosemenných rostlin zabraňují mimo jiné proterogynií, což znamená, že: gyneceum dozrává dříve než tyčinky s pylem
• U květenství hroznovitě větvených vykvétají postupně květy: odzdola nahoru nebo od obvodu ke středu
• U květenství vrcholičnatě větvených vykvétají postupně květy: shora dolů nebo od středu k obvodu
• Pokud v úžlabí listenu vyrůstá květní stopka s květem, pak se jedná o: jednoduché květenství
• Pokud v úžlabí listenu vyrůstá dílčí květenství s květy, pak se jedná o: složené květenství
• Jednoduchým květenstvím (ve vývojovém slova smyslu) není: lata
• Jednoduchým květenstvím (ve vývojovém slova smyslu) není: vijan
• Jednoduchým květenstvím je: klas
• Zákrovní listeny jsou charakteristické pro: úbor
• Existence jazykovitých a trubkovitých květů je charakteristická pro: úbor
• Květy miříkovitých (Apiaceae) jsou upořádány do: složených okolíků
• Plevy, pluchy, plušky a plenky jsou součástí složeného květenství: klásek
• Suchý jednosemenný nepukavý plod tvořený jedním nebo více plodolisty, opadávající jako celek, suché oplodí těsně přiléhá k osemení; častá jsou létací zařízení, je:nažka
• Dvounažka je typickým plodem čeledi: miříkovité (Apiaceae)
• Suchý nepukavý jednosemenný plod tvořený 2 plodolisty, oplodí srůstá s osemením, je: obilka
• Mezi suché poltivé plody nepatří: tobolka
• Mezi suché poltivé plody patří: tvrdka
• Mezi suché poltivé plody patří: struk
• Lusk na rozdíl od šešule: vzniká z jednoho plodolistu
• Mezi souplodí nepatří: bobule
• Souplodí má např.: jahodník (Fragaria)
• Mezi souplodí patří: hesperidium
• Peckovice je: plod pravý dužnatý
• Hustě nahloučené plody vznikající z jednoho apokarpního květu, označujeme jako: souplodí
• Soubor plodů vzniklý z celého květenství srůstem květních lůžek nebo i samotných plodů označujeme jako: plodenství
• Plodem kakaovníku (Theobroma cacao) je: bobule

• Endosporie je mimo jiné skupiny vyvinuta i u všech: semenných rostlin (Spermatophyta)
• Všechny semenné rostliny (Spermatophyta) jsou mimo jiné: heterosporické
• V megasporangiu semenných rostlin se nachází: jediná megaspora
• Pylové zrno nahosemenných rostlin je v podstatě: nedovyvinutý gametofyt
• Mikrospóry nahosemenných rostlin: jsou základem pro vývoj pylových zrn
• Eustélé je apomorfií: semenných rostlin (Spermatophyta)
• Pro bovici (Pinus) platí: vajíčka nejsou uvnitř uzavřeného plodolistu
• Cykasovité z čeledi Cycadaceae: netvoří megasporofylové šištice
• Cykasovité z čeledi Cycadaceae: mají gametofyt neschopný samostatné existence
• Cykasovité z čeledi Cycadaceae: jsou dvoudomé rostliny
• Zástupci čeledi zamiovité/kejákovité (Zamiaceae): tvoří megasporofylové šištice
• Často pěstovaná Zamia furfuracea patří mezi: třída Cycadopsida
• Jinany (Ginkgopsida) mají: listy s vidličnatou žilnatinou
• Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) patří mezi: nahosemenné (Gymnospermae)
• Jehličnany (Pinopsida) mají: xylém pouze s tracheidami
• Jehličnany (Pinopsida) mají: eustélé
• Na mikrosporofylech jehličnanů (Pinopsida) jsou: dvě mikrosporangia
• Jehličnany (Pinopsida) nemají: květy
• Samčí gametofyt jehličnanů (Pinopsida), mikroprohalium, má obvykle: 4 hlavní buňky
• Obvyklým počtem archegonií na samičích gametofytech jehličnanů (Pinopsida) je: 2 
• Plodem tisu (Taxus) je: tisy plody nevytváří
• Existence dvou vzdušných vaků je specifická pro kterou skupinu rostlin: borovicovité (Pinaceae)
• Mezi borovicovité (Pinaceae) nepatří: tis červený (Taxus baccata)
• Borovice černá (Pinus nigra): má dvě jehlice na brachyblastech
• Jedlovec (Tsuga) a douglaska (Pseudotsuga) patří do čeledi: borovicovité (Pinaceae)
• Toreja (Torreya) patří mezi: tisovité (Taxaceae)
• Monotypické severoamerické nebo východoasijské rody metasekvoje (Metasequoia), sekvojovec (Sequoiadendron), sekvoje (Sequoia) a kryptomérie (Cryptomeria) patří mezi: cypřišovité (Cupressaceae)
• Blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla) je: jehličnan (Pinopsida)
• Damaroň (Agathis) je: jehličnan (Pinopsida)
• Nohoplod (Podocarpus) je: jehličnan (Pinopsida)
• Primitivní tracheje a zbrázděná pylová zrna jsou pokrokové znaky krytosemenných, které můžeme nelézt i zástupců které skupiny nahosemenných?: Gnetales
• V jihovýchodní Asii se pěstuje jako ovocná dřevina i jeden rod nahosemenných rostlin, který?: liánovec (Gnetum)
• Zvláštností Welwitschie podivné (Welwitschia mirabilis) je: neukončený růst listů

• Mezi apomorfie vývojové větve Polysporangiophyta nepatří: lignin
• Kořeny (pravé) jsou apomorfií: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
• Doba diferenciace Tracheophyta (cévnaté rostliny) je předpokládána na: konec Siluru
• Rhyniopsida (ryniofyty) jsou považovány za bazální skupinu: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
• Endarchní protoxylém v kořenech a exarchní v prýtu jsou typické pro: plavuně (Lycopodiophyta)
• Exarchní protoxylém v kořenech a endarchní v prýtu jsou typické pro: Euphyllophyta
• Nejprimitivnějšími recentními cévnatými rostlinami jsou: plavuně (Lycopodiophyta)
• Mikrofylní vývojová linie suchozemských rostlin má recentní pokračovatele v: plavuních (Lycopodiopsida)
• Recentní zástupci plavuní (Lycopodiopsida) mají ve stoncích převážně: plektostélé
• Trofofyl je: asimilující list cévnatých rostlin
• Sporangia výtrusných Tracheophyta (cévnaté rostliny) bez prstence a mnohovrstevná jsou označována jako: eusporangiátní 
• Dlouhověký gametofyt je charakteristický pro: plavuně (Lycopodiopsida)
• Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: rodozměna je izosporická
• Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: mají gametofyt nezávislý na sporofytu
• Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je heterosporická
• Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je endosporická
• Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je heterosporická
• Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je endosporická
• Drobné byliny vzhledem připomínající mechorosty, s heterosporickou rodozměnou z třídy plavuní (Lycopodiopsida) jsou řazeny do čeledi: vranečkovité (Selaginellaceae)
• Pro vranečkovité (Selaginellopsida) platí: vytvářejí ligulu
• Dvě sesterské vývojové linie Euphyllophyta jsou: Monilophyta a Lignophyta
• Zástupci vývojové linie Monilophyta nemají: aktinostélé
• Mezi zástupce vývojové linie Monilophyta s eusporangiátním sporangiem patří: Equisetales, Ophioglossales, Psilotales, Marattiales
• Přesličky (Equisetales) mají: redukované megafylní listy
• Dva typy lodyh – jarní nezelenou a letní zelenou vytváří: přeslička rolní (Equisetum arvense)
• Mrštníky (haptery = elatery) nacházíme u: přesliček (Equisetales)
• Pro přesliček (Equisetales) platí: rodozměna je izosporická
• Základním rozlišovacím znakem sterilních stonků mezi přesličkou bahenní (Equisetum palustre) a přesličkou rolní (Equisetum arvense) je: poměr velikosti lodyžních a větevních listů
• Řád Osmundales řadíme do: kapradiny (Polypodiidae)
• Zástupci řádu Salviniales jsou: heterosporičtí
• Rod azola (Azolla) patří mezi: Salviniales
• Kapradiny, které tvoří “kmen”, patří do několika řádů, pravé stromové kapradiny však nejdeme pouze v řádu: Cyatheales
• Kapradiny řád Polypodiales jsou: izosporické
• Čeleď žebrovicovité (Blechnaceae) patří mezi: Polypodiales
• Výraznou okrasnou kapradinou s výrazně dimorfickými sporofyly a trofofyly je: pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
• Výrazně odlišné trofofyly a sporofyly nemají: kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
• Mezi čeledě podtřídy Polypodiidae nepatří: přesličkovité (Equisetaceae)
• Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: ledviník (Lomariopsis, Nephrolepis)
• Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: parožnatka (Platicerium)

• Ke generativním rostlinným orgánům patří: květ
• Kořen je rostlinným orgánem: nečlánkovaným
• Radikula je označení pro: kořínek, jímž klíčí semenné rostliny
• Kořen na rozdíl od stonku: není článkovaný
• Pokud hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají adventivní kořeny, které jsou po celé délce stejně tlusté, pak hovoříme o: homorhizii
• Pokud hlavní kořen vytrvání po celý život rostliny a vyrůstají z něj kořeny vedlejší, pak hovoříme o: alorhizii
• Primární kořeny vznikají činností vrcholového meristému. Za vzrostným vrcholem, kde se buňky dělí, se nachází: prodlužovací zóna
• Složkou primární kůry (cortexu) kořene není: epidermis
• Casparyho proužek můžeme najít v: endodermis
• Střední válec kořene odděluje od zbytku kořene: endodermis
• Vrstva parenchymatických buněk oddělujících endodermis a cévní svazek ve středním válci kořene se označuje jako: pericykl
• Pokud podléhá kořen semenných rostlin druhotnému tloustnutí, pak mají cévní svazky charakter: kolaterální
• Adventivní chůdovité kořeny má: pandán (Pandanus)
• Kořenové adventivní pupeny jsou charakteristické pro: pcháč rolní (Cirsium arvense)
• Pro kořeny nejsou pěstovány: lilek brambor (Solanum tuberosum)
• Příčepové kořeny slouží jako: k přichycení k povrchu v negravitační poloze
• Haustoria jsou: kořeny cizopasných a polocizopasných rostlin
• Stonek na rozdíl od kořene: je článkovaný
• První nadděložní článek stonku se označuje jako: epikotyl
• Základ stonku embrya semenných rostlin (zahrnujícím vzrostný vrchol) se označuje jako: plumula
• První článek stonku mezi kořenem a děložními lístky se označuje jako: hypokotyl
• Kolénka lipnicovitých (Poaceae) jsou ve skutečnosti: nody
• Pokud jsou internodia zkrácena, pak vznikají: brachyblasty
• Dutý stonek s kolénky, typický pro zástupce lipnicovitých (Poaceae), označujeme jako: stéblo
• Olistěný bylinný dužnatý stonek označujeme jako: lodyha
• Bezlistý stonek nebo stonek se šupinkami označujeme jako: stvol
• Primární kůra (cortex) stonku není tvořena: rhizodermis
• Letokruhy u druhotně tloustnoucích stonků vznikají: dělením kambia
• Jádro a běl jsou pojmy, které se uvádějí v souvislosti s: dřevem sekundárně tloustnoucích stonků
• Buňky jarního dřeva jsou oproti buňkám letního dřeva: větší
• Pokud rostlina tvoří květy přímo na kmeni, pak hovoříme o: kauliflorii
• Pokud rostlina tvoří květy visící na dlouhých „šňůrovitých“ větvích, pak hovoříme o: flageliflorii
• Adventivní pupeny se mohou nacházet: na kořenech, stoncích i listech
• Původní typ větvení cévnatých rostlin, který najdeme i u některých recentních rostlin, jako jsou plavuně (Lycopodiopsida), je větvení: dichotomické
• Pokud boční větve nepřerůstají hlavní stonek, pak hovoříme o větvení: monopodiálním
• Pokud jedna boční větev přerůstá hlavní stonek, který vytlačuje do bočního postavení, pak hovoříme o větvení: sympodiálním
• Pokud u rostliny dochází k zastavení růstu vzrostného vrcholu a jeho funkci přebírají dva postranní pupeny (jako u šeříku, Syringia), pak hovoříme o: dicháziu
• Modifikací stonku jsou: kolce
• Fylokládia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
• Kladódia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
• Úponky révy vinné (Vitis vinifera) jsou přeměněné: hlavní stonky
• Nadzemní části stonku s prodlouženými internodii, které jsou často plazivé, sloužící obvykle k vegetativnímu rozmnožování se označují jako: stolony
• Oddenky: jsou článkované
• Podzemní části stonku sloužící k překonání nepříznivého období a ukládání zásobních látek se označují jako: oddenky
• Brambory (Solanum tuberosum) jsou pěstovány pro: oddenkové hlízy
• Ředkvičky (Raphanus sativus) jsou pěstovány pro: hypokotylové hlízy
• Pacibulky v květenství (sloužící k vegetativnímu rozmnožování) vytváří např.: česnek kuchyňský (Allium sativum)
• Hospodářský význam kedluben je založen na: stonkových hlízách
• Stromy a keře vyšší než 30 cm, apikální meristémy chráněné vůči mrazu a vyschnutí, vždy zelené nebo sezóně zelené, jsou charakteristické vlastnosti: fanerofytů
• Keře nebo polokeře, jejichž meristémy jsou blízko u povrchu půdy (do 30 cm) a mohou být chráněny sněhovou pokrývkou, jsou charakteristické vlastnosti: chamaefytů
• Dvouleté a vytrvalé byliny, jejichž obnovovací orgány jsou uloženy těsně při povrchu půd (např. trávy, rostliny s růžicemi, rostliny s výběžky, rostliny s přímou lodyhou) označujeme jako: hemikryptofyty
• Jednoleté byliny, které přetrvávají nepříznivé období v semenech, označujeme jako: terofyty
• Dělohy u rostlin jsou: listové formace
• Mezi listové formace nepatří: hypokotyl
• Listové útvary v květenství, v jejichž paždí vyrůstá květ nebo květenství jsou označovány jako: listeny
• Pleviny můžeme najít: listech kapradin (Polypodiidae)
• Palisty jsou: párové útvary na bázi listů
• Nesouměrný typ lupenitých listů je charakteristický pro: jilmy (Ulmus)
• Pokud z nodu stonku vyrůstá jen jeden list, pak hovoříme o postavení: střídavém
• Pokud z nodu stonku vyrůstá více než dva listy, pak hovoříme o postavení: přeslenitém
• Pokud z nodu stonku vyrůstají dva listy, pak hovoříme o postavení: vstřícném
• Pokud z nodu vyrůstají dva listy ve vstřícném postavení a ve dvou sousedních uzlinách se postavení listů střídá, pak hovoříme o postavení: křižmostojném
• Pokud je list přisedlý, pak to znamená, že: vždy nemá řapík
• Fylódia jsou: rozšířené řapíky listů podobné čepeli
• Botka rdestovitých (Polygonaceae) je: srostlými palisty
• Mezi ligulární útvary patří: ouška
• Mezi ligulární útvary patří: jazýček
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně maximálně 1/3 listu, pak hoříme o členění: laločnatém
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/3 až 1/2 listu, pak hoříme o členění: klaném
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/2 až 2/3 listu, pak hoříme o členění: dílném
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně minimálně 2/3 listu, pak hoříme o členění: sečném
• Javory (Acer) mají listy: dlanitě členěné
• Duby (Quercus) mají listy: zpeřeně členěné
• Lípy (Tilia) má list: bifaciální
• Kosatec (Iris) má list: izolaterální
• List jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) je: zpeřeně složený
• Lilek brambor (Solanum tuberosum) má listy: přetrhovaně zpeřené
• Ořešák královský (Juglans regia) má listy: lichozpeřené
• Pokud se listy na jedné rostlině neliší tvarem, ale liší se velikostí (Selaginella, vraneček; Acer platanoides, javor mléč), pak hovoříme o: anizofylii
• Žilnatina listů habrů (Carpinus) je: zpeřená
• Žilnatina listů javorů (Acer): dlanitá
• Žilnatina listů lipnicovitých (Poaceae) je: rovnoběžná
• Palisádový a houbový parenchym je charakteristický pro kterou část rostlin?: list
• Ostny jsou přeměnou: listu
• Láčka sloužící u láčkovek (Nepenthaceae) k lapání hmyzu je přeměnou: listu

• Soubor spolu spojených (přes střední vrstvu buněčné stěny – střední lamelu) a vzájemně integrujících buněk, které mají společný původ a vytváří strukturní a funkční celky označujeme jako: pletiva
• Meristémy je označení pro: dělivá pletiva
• Apikální meristém se nachází: na vrcholech prýtu a kořene
• Laterální meristémy se nachází: na okraji orgánů = po stranách s osou orgánů
• Interkalární meristémy se nachází: mezi trvalými pletivy
• Sekundární vodivá pletiva produkuje: kambium
• Sekundární krycí pletiva produkuje: felogen
• Kambium je příkladem: laterálního meristému
• Kambium produkuje (mimo jiné): dřevo
• Kambium produkuje (mimo jiné): lýko
• Felogen produkuje (mimo jiné): felem
• Felogen produkuje (mimo jiné): felodermu
• Felogen je příkladem: laterálního meristému
• Sekundární dřevo a sekundární lýko produkuje: kambium
• Meristémy na bázi stokových internodií ve stéblech trav jsou příkladem: interkalárního meristému
• Mezi typická základní pletiva nepatří: fanerofyt
• Chlorenchym je označení pro: buňky parenchymu s chloroplasty
• Nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: kolenchymu
• Velkými intercelulárami se vyznačuje pletivo: aerenchymu
• Buňky parenchymatického pletiva: jsou schopny dalšího dělení
• Deskový kolenchym je charakteristický pro: stonky hluchavkovitých (Lamiaceae)
• Sklerenchymatická vlákna: mohou lignifikovat
• Nelignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: len setý (Linum usitatissimum)
• Lignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: banánovník textilní (Musa textilis)
• Rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: sklerenchymu
• Krátké buňky se ztloustlou buněčnou stěnou, která je silně lignifikována a opatřena jednoduchými tečkami (buňky často zůstávají živé) označujeme jako: sklereidy
• Cévice (tracheidy) a cévy (tracheje) tvoří: xylém
• Cévice (tracheidy) jsou oproti cévám (tracheje): fylogeneticky starší
• Cévy (tracheje) jsou oproti cévicím (tracheidy): fylogeneticky mladší
• Rozvod vody a v ní rozpuštěných minerálních látek z kořenů do místa spotřeby, tzv. vzestupný proud, má v rostlinném těle na starosti: xylém
• Při diferenciaci vodivých pletiv platí, že: protoxylém se diferencuje před mataxylémem 
• Asimiláty (nejčastěji sacharózu s vodou) z místa vzniku (především listů) do podzemních orgánů, popřípadě k apikálním meristémům prýtu, květům, plodům a semenům, transportuje: floém
• Funkční buňky floému: jsou živé
• Lýkovou část vodivých pletiv tvoří: floém
• Články sítkovic jsou oproti sítkovým buňkám: širší
• Články sítkovic můžeme nalézt: ve floému krytosemenných rostlin
• Soustavu cévních svazků spolu se základním a zásobním pletivem ve stonku, kořeni a listové žilnatině označujeme jako: stélé
• Střední válec s jediným cévním svazkem, který je koncentrický dřevostředný se označuje jako: protostélé
• Vývojovým předchůdcem sifonostélé je: protostélé
• Plektostélé je charakteristické svým výskytem pro: Lycopodiophyta (plavuní) 
• Diktyostélé nalézáme u několika skupin rastlin, všechny patří mezi: Monilophyta (kapraďorosty)
• Střední válec stonků dvouděložných s cévními svazky kolaterálními uspořádanými do kruhu se označuje jako: eustélé
• Střední válec s volně roztroušenými kolaterálními svazky ve stonku (typický např. pro stonky jednoděložných) se označuje jako: ataktostélé
• Epidermis je: pokožka prýtu
• Sekundární krycí pletivo stonků u druhotně tloustnoucích rostlin se označuje jako: peridermis
• Až na několik výjimek buňky epidermis: nemají chloroplasty
• Kutikula se nachází na povrchu: buněk epidermis
• Velamen je: pokožka kořenů rostlin u epifytů
• Rhizodermis: nemá kutikulu
• Trichomy: jsou epidermálního původu
• Vícebuněčné útvary na povrchu epidermis vznikající z buněk epidermis i podpokožkových buněk se označují jako: emergence
• Sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo se označuje jako: felogen
• Periderm se skládá z: felemu a felodermu
• Lenticely (čočinky) plní funkci: provětrávací
• Mezi vnější vylučovací pletiva nepatří: idioblasty
• Mezi vnitřní vylučovací pletiva patří: mléčnice
• Tentakule jsou charakteristické pro: masožravé rostliny
• Nektária jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Solné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Vonné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Idioblasty jsou: buňky vnitřního vylučovacího pletiva
• Mléčnice obsahují: latex
• Mezi vylučovací pletiva nepatří: lenticely

• Mechorosty (Bryophytae) jsou  parafyletickou skupinou, která zahrnuje oddělení: Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta
• Prvními suchozemskými rostlinami, které mají recentní zástupce, jsou: mechorosty (Bryophytae)
• Mechorosty (Bryophytae) nemají: cévní svazky
• Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) nepatří: grana
• Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) patří: kutikula
• Rostliny mechorostů (Bryophytae), na nichž se vytváří gametangia, jsou: 1n
• Prvoklíček (protonema) mechorostů (Bryophytae) je: 1n
• Štět s tobolkou u mechorostů (Bryophytae) je: 2n
• Samičí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: archegonia
• Samčí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: antheridia
• V anteridiích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: spermatozoidy
• V archegoniích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: oosféry
• Porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa) nemá: průduchy
• Receptákula nesoucí anteridia a archegonia játrovek (Marchantiophyta) jsou: 1n
• Trhutka sivá (Riccia glauca), která porůstá holou půdu, často hojně na polích, patří mezi: játrovky (Marchantiophyta)
• Jungermanniopsida jsou třídou: játrovek (Marchantiophyta)
• Lupenitý typ stélky má: porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa)
• Rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata) je játrovkou s: lupenitou stélkou
• Sporofyt mechů (Bryophyta): je nezelený
• Průduchy, jako specializovaný typ pletiva se poprvé ve vývoji objevují u: mechů (Bryophyta)
• Lupenitý prvoklíček a rhizoidy jen v raném mládí mají zástupci rodu: rašeliník (Sphagnum)
• Hyalocyty můžeme mikroskopem pozorovat: ve fyloidech rašeliníků (Sphagnopsida)
• Naše největší mechy, jejichž kauloidy běžně přesahují 50 cm, patří do třídy: Polytrichopsida
• Běžným mechem z řádu rokytotvarých (Hypnales) je: trávník Schreberův (Pleurozium schreberii)
• Drabík stromkovitý (Climacium dendroides) a kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus) jsou běžnými druhy luk a patří mezi: mechy (Bryophyta)
• Mechem vázaným výhradně na vodní prostředí je: pramenička obecná (Fontinalis antipyretica) 
• Hlevíky (Anthocerotophyta) mají: sporofyt částečně nezávislý na gametofytu
• Hlevíky (Anthocerotophyta) jsou: mechorosty (Bryophyta)
• Z nabízeného seznamu vyberte mechorost (Bryophyta), jehož gametofyt má průduchy: hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus) 

Zajímavé odkazy

• Urči si a vypěstuj si vlastní mech

• Podříše Biliphytae je samostatnou vývojovou linií které říše?: Plantae
• Oddělení Glaucophyta patří do: Biliphytae
• Sesterskou podříší zelených rostlin (Viridiplantae) je: Biliphytae
• Zařaďte oddělení ruduchy (Rodophyta) do systému: říše Plantae
• Hlavní zásobní látkou rostlin (Plantae) je: škrob
• Chloroplasty rostlin z říše rostlin (Plantae) mají: dvě membrány
• Existence fykobilizomů obsahujících fykoerytrin a fykocyanin v říši rostlin (Plantae) je charakteristická pro: ruduchy (Rhodophyta)
• Řasy extrémních stanovišť, především z horkých minerálních pramenů, které řadíme do třídy Cyanidiophyceae, patří mezi: ruduchy (Rhodophyta)
• Suroviny k výrobě agaru a karagenanu poskytují především: ruduchy (Rhodophyta)
• Porfyra (Porphyra) je rostlina z oddělení: ruduchy (Rhodophyta)
• Významnou pěstovanou rostlinou z oddělení ruduchy (Rhodophyta) je: porfyra (Porphyra)
• Z ruduchy Chondrus crispus se získává: karagenan
• Z ruduchy Gelidium latifolium se vyrábí: agar
• Tylakoidy uspořádané v grana jsou charakteristické pro chloroplasty zástupců: zelené rostliny (Viridiplantae)
• Existence škrobových zrn v amyloplastech a jejich ukládání v chloroplastech je apomorfií: podříše Viridiplantae
• Cormus je označení pro: tělo vyšších rostlin
• Vývojové linie Chlorophytae a Streptophytae se liší především: existencí fragmoplastu u Streptophytae
• V systému říše rostlin (Plantae) existuje jedna skupina, pro kterou je charakteristická dominance nepohlavního rozmnožování. Která?: zelené řasy (Chlorophyta)
• Chlorella vulgaris, která se pěstuje pro výrobu potravních doplňků, patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
• Cenobia tvoří: váleč (Volvox)
• Žabí vlas (Cladophora) je: zelená řasa (Chlorophyta)
• Volvox, Chlorococcum a Pediastrum patří mezi běžné druhy společně řazené mezi: zelenivky (Chlorophyceae)
• Mezi zelenivky (Chlorophyceae) nepatří: Navicula
• Aerickou zelenou řasou z třídy zelenivek (Chlorophyceae) je: Apathococcus
• Ploše listovou kadeřavou stélku až 100 cm dlouhou, pokrývá pobřeží evropských moří: porost locikový (Ulva lactuca) 
• Žabí vlas (Cladophora) patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
• Zelenou řasou, která kalcifikuje a významně se podílí na budování korálových útesů je: Halimeda
• Za vývojové předky vyšších rostlin jsou v současnosti považovány Streptophyta z oddělení: Charophyta
• Zástupci oddělení parožnatky (Charophyta) jsou prvními recentními rostlinami z říše Plantae, které mají: plasmodezmata
• Pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je založeno na: existenci rozlišených samičích a samčích gamet
• Pro pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je charakteristická: oogamie
• Stélka vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je: rozlišitelná na kauloid a rhizoidy
• Jařmatky (Zygnematales) a krásivky (Desmidiales) patří mezi: parožnatky (Charophyta)
• Pro kterou z uvedených skupin rostlin je charakteristická konjugace celých protoplastů při pohlavním rozmnožování: spájivky (Zygnematophyceae)
• Ze seznamu vyberte rostlinu, která nepatří mezi spájivky (Zygnematophyceae): Chara
• Nejpokročilejší (= nejpodobnější suchozemským rostlinám) způsob rozmnožování řas z říše Plantae mají: štětinatky (Coleochaetophyceae)

• Stádium rozmnožující se pohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: teleomorfa
• Stádium rozmnožující se nepohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: anamorfa
• Některé houby (Fungi) se vyskytují pouze ve fázi anamorfy, pak hovoříme o: holomorfě
• Dikaryofáze je obvykle ukončena: karyogamií
• Dikariofáze znamená, že buňka je: n+n
• Nosema apis jako původce včelí úplavice patří do oddělení: mikrosporidie (Microsporidiomycota)
• Rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) je typickým a hospodářsky velmi významným zástupcem hub z oddělení: chytridie (Chytridiomycota) 
• Lahvičkovka zelná (Olpidium brassicae), která způsobuje zčernání hypokotylu a padání klíčících rostlin brukvovitých (Brassicaceae), patří do oddělení: chytridie (Chytridiomycota) 
• U spájivých hub (Zygomycota) ve vegetativní fázi převládá: větvené mnohojaderné mycelium
• Vznik gametangií na rozšířených koncích hyf, jejich plazmogamie s následnou kayogamií a vznikem 2n zygosporangia je charakteristickým projevem v pohlavním rozmnožovacím cyklu: spájivých hub (Zygomycota)
• Rody kropidlovec (Rhizopus) a Choanephora jsou rody způsobující významné škody a patří do skupiny: spájivých hub (Zygomycota)
• Fytopatologicky významným druhem způsobujícím hniloby vedoucí k odumírání květů a mladých plodů tykví, okurek, rajčat a paprik z oddělení spájivých hub (Zygomycota) je: Choanephora cucurbitarum
• Hmyzomorka muší (Entomophthora muscae) je původce mušího moru, který patří mezi: spájivé houby (Zygomycota)
• Počet askospor ve vřeccích vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) je obvykle: 8
• Druhově nejpočetnější skupinou hub (Fungi) jsou: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Podlouhlé průhledné výrůstky na řapících a žilnatině listů zástupců miříkovitých (Apiaceae) způsobují které parazitické houby z oddělení vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)?: prvohouba velkovýtrusá (Protomyces macrosporus)
• Vysoce specializovanými parazity (dikaryotické mycelium) dřevin čeledí Rosaceae, Salicaceae, Betulaceae, Corylaceae, Fagaceae, Ulmaceae a Sapindaceae, kteří hostitele přímo neusmrcují, ale podněcují k tvorbě hypertrofií (např. čarověníků) jsou: kadeřavky (Taphrinales)
• Kadeřavka broskvoňová (Taphrina deformans), způsobující kadeřavost listů broskvoní, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Kadeřavka švestková (Taphrina pruni), způsobující poškození plodů i malých větévek švestek, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Pučení a tvorba blastospor, využívané v potravinářském a chemickém průmyslu, je charakteristická pro které ze skupin vřeckovýtrusých hub (Ascomycota)?:Sacchromycotina
• Kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae), která má obrovské využití v potravinářském průmyslu při zpracování zemědělských komodit, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Které skupin vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) vytvářejí plodnice: Pezizomycotina
• U pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) ve vegetativní fázi převládá: větvené přehrádkované mycelium
• Plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) jsou tvořeny hyfami mycelia a askogenními hyfami. Ty druhé jsou: n+n
• Po kopulaci gametangií (askogonu a anteridia) se u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vytváří: n+n askogenní hyfy
• Pokud plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vzniká v místě, kde došlo k oplození askogonu, vývoj plodnice pokračuje souběžně s růstem askogenních hyf a vřecka se vytvářejí v primárních dutinách, pak hovoříme o: askohymeniálních typech
• Pokud je základ pro vznik plodnice u plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) dán ještě na sterilním myceliu vznikem terčovitého útvaru, popřípadě stromatu, teprve v takto vytvořené plodnici dojde k diferenciaci gametangií, hyfy vznikají v sekundárních dutinách, pak hovoříme o: askolokulární typech
• Protothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: nejprimitivnější typ (seskupení vřecek obklopené spletí hyf)
• Kleistothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: všestranně uzavřená plodnice s vytvořenou stěnou, vřecka nejsou uspořádána, parafýzy chybí, otevírá se rozpadem
• Perithecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: kulovitá až hruškovitá s úzkým kanálkovitým ústím vystlaným perifýzami (sterilní vlákna), vřecka na hymeniu, parafýzy přítomny
• Apothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: miskovitá plodnice, vřecka v hymeniu, parafýzy vytvořeny
• Kropidláci (Aspergillus) a štětičkovce (Penicillium) patří, do které skupiny hub: Pezizomycotina
• Konidie (fialospory) vznikající na fialidách vytváří např.: štětičkovec žlutavý (Penicillium chrysogenum)
• Penicillium camembertii a P. roquefortii, které jsou významnými druhy využívanými v potravinářství ke zrání sýrů, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Jelenka obecná (Elaphomyces granulatus) je makroskopicku houbou ze skupiny: Pezizomycotina
• Mezi vřeckovýtrusými houbami (Ascomycota) nalezneme makroskopické houby především v řádu Pezizales, k jedlím patří např.: smrž (Morchella)
• Z třídy Leotimycetes z oddělení vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) se rekrutuje velké množství parazitů rostlin způsobujících velké hospodářské škody. K nim nepatří: rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum)
• Padlí (Erysiphales), které způsobuje významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
• Hlízenky (Monilia, Sclerotinia), které způsobují významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
• Hlízenka ovocná (Monilia fructigena) patří do stejné třídy jako: americké padlí angreštové (Sphaerotheca mors-uvae)
• Sypavka borová (Lophodermium pinastri) patří mezi: vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)
• Většina mykobiontů v lišejnících patří do: řádu Lecanorales
• Mikroskopická klubíčka hyf mykobionta a několik buněk fotobionta patří ke způsobu rozmnožování lišejníků, jak tyto útvary označujeme?: soredie
• Pokud lišejník přiroůstá k podkladu pouze bází, stélka je vystoupavá nebo visící, pak ji označujeme jako: keříčkovitou
• Paličkovce nachová (Claviceps perpurea) vytváří plodnici typu: perithecium
• Vážné onemocnění jilmů – grafiózu – způsobuje houba (Ophiostoma novo-ulmi) patřící do: Pezizomycotina
• Strupovitost jablek (Venturia inaequalis) způsobuje houba ze kterého pododdělení vřeckovýtrusných hub (Ascomycota)?: Pezizomycotina
• Bazidiospor na bazidiích je: 4
• Primární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: 1n
• Sekundární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: n+n
• U stopkovýtrusých hub (Basidiomycota) dochází ke karyogamii: v bazidiích
• Noha hřibu (Boletus) je tvořena buňkami: n+n
• Rzi (Pucciniales) jsou obligátními parazity rostlin a řadíme je mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Mezihostitelem rzi travní (Puccinia graminis) jsou: dřišťály
• Teliospory (zimní výtrusy) u rzí (Pucciniales) jsou: n+n
• Prašné sněti (Ustilaginales) s obligátně parazitickým dikaryotickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Mazlavé sněti (Tilletiales) s obligátně parazitickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Prašné sněti (Ustilaginales) a mazlavé sněti (Tilletiales) jsou nebezpečím především pro kterou skupinu kulturních rostlin?: lipnicovité (Poaceae)
• Rod rosolovka (Tremella) je laločnatá, mozkovitě zprohýbaná houba s některými druhy jedlými i pěstovanými, patří mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Choroše z řádu Polyporales tvoří: plodnice s rourkatým nebo lamelovým hymenoforem
• Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales tvoří: plodnice s lupenitým hymenoforem
• Mezi stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales patří např.: hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
• Bedly (Lepiota) a mochomůrky (Amanita) patří do řádu: Agaricales 
• Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Boletales tvoří obvykle: plodnice s rourkatým hymenoforem
• Ze seznamu vyberte houbu, která nepatří mezi vřeckovýtrusné houby (Basidiomycota) třídy Agaricomycetes: lanýž (Tuber)
• Kozák (Leccinum) a  klouzek (Suillus) patří do řádu: Boletales