Category: botanika

• Mezi apomorfie vývojové větve Polysporangiophyta nepatří: lignin
• Kořeny (pravé) jsou apomorfií: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
• Doba diferenciace Tracheophyta (cévnaté rostliny) je předpokládána na: konec Siluru
• Rhyniopsida (ryniofyty) jsou považovány za bazální skupinu: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
• Endarchní protoxylém v kořenech a exarchní v prýtu jsou typické pro: plavuně (Lycopodiophyta)
• Exarchní protoxylém v kořenech a endarchní v prýtu jsou typické pro: Euphyllophyta
• Nejprimitivnějšími recentními cévnatými rostlinami jsou: plavuně (Lycopodiophyta)
• Mikrofylní vývojová linie suchozemských rostlin má recentní pokračovatele v: plavuních (Lycopodiopsida)
• Recentní zástupci plavuní (Lycopodiopsida) mají ve stoncích převážně: plektostélé
• Trofofyl je: asimilující list cévnatých rostlin
• Sporangia výtrusných Tracheophyta (cévnaté rostliny) bez prstence a mnohovrstevná jsou označována jako: eusporangiátní 
• Dlouhověký gametofyt je charakteristický pro: plavuně (Lycopodiopsida)
• Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: rodozměna je izosporická
• Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: mají gametofyt nezávislý na sporofytu
• Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je heterosporická
• Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je endosporická
• Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je heterosporická
• Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je endosporická
• Drobné byliny vzhledem připomínající mechorosty, s heterosporickou rodozměnou z třídy plavuní (Lycopodiopsida) jsou řazeny do čeledi: vranečkovité (Selaginellaceae)
• Pro vranečkovité (Selaginellopsida) platí: vytvářejí ligulu
• Dvě sesterské vývojové linie Euphyllophyta jsou: Monilophyta a Lignophyta
• Zástupci vývojové linie Monilophyta nemají: aktinostélé
• Mezi zástupce vývojové linie Monilophyta s eusporangiátním sporangiem patří: Equisetales, Ophioglossales, Psilotales, Marattiales
• Přesličky (Equisetales) mají: redukované megafylní listy
• Dva typy lodyh – jarní nezelenou a letní zelenou vytváří: přeslička rolní (Equisetum arvense)
• Mrštníky (haptery = elatery) nacházíme u: přesliček (Equisetales)
• Pro přesliček (Equisetales) platí: rodozměna je izosporická
• Základním rozlišovacím znakem sterilních stonků mezi přesličkou bahenní (Equisetum palustre) a přesličkou rolní (Equisetum arvense) je: poměr velikosti lodyžních a větevních listů
• Řád Osmundales řadíme do: kapradiny (Polypodiidae)
• Zástupci řádu Salviniales jsou: heterosporičtí
• Rod azola (Azolla) patří mezi: Salviniales
• Kapradiny, které tvoří “kmen”, patří do několika řádů, pravé stromové kapradiny však nejdeme pouze v řádu: Cyatheales
• Kapradiny řád Polypodiales jsou: izosporické
• Čeleď žebrovicovité (Blechnaceae) patří mezi: Polypodiales
• Výraznou okrasnou kapradinou s výrazně dimorfickými sporofyly a trofofyly je: pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
• Výrazně odlišné trofofyly a sporofyly nemají: kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
• Mezi čeledě podtřídy Polypodiidae nepatří: přesličkovité (Equisetaceae)
• Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: ledviník (Lomariopsis, Nephrolepis)
• Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: parožnatka (Platicerium)

• Ke generativním rostlinným orgánům patří: květ
• Kořen je rostlinným orgánem: nečlánkovaným
• Radikula je označení pro: kořínek, jímž klíčí semenné rostliny
• Kořen na rozdíl od stonku: není článkovaný
• Pokud hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají adventivní kořeny, které jsou po celé délce stejně tlusté, pak hovoříme o: homorhizii
• Pokud hlavní kořen vytrvání po celý život rostliny a vyrůstají z něj kořeny vedlejší, pak hovoříme o: alorhizii
• Primární kořeny vznikají činností vrcholového meristému. Za vzrostným vrcholem, kde se buňky dělí, se nachází: prodlužovací zóna
• Složkou primární kůry (cortexu) kořene není: epidermis
• Casparyho proužek můžeme najít v: endodermis
• Střední válec kořene odděluje od zbytku kořene: endodermis
• Vrstva parenchymatických buněk oddělujících endodermis a cévní svazek ve středním válci kořene se označuje jako: pericykl
• Pokud podléhá kořen semenných rostlin druhotnému tloustnutí, pak mají cévní svazky charakter: kolaterální
• Adventivní chůdovité kořeny má: pandán (Pandanus)
• Kořenové adventivní pupeny jsou charakteristické pro: pcháč rolní (Cirsium arvense)
• Pro kořeny nejsou pěstovány: lilek brambor (Solanum tuberosum)
• Příčepové kořeny slouží jako: k přichycení k povrchu v negravitační poloze
• Haustoria jsou: kořeny cizopasných a polocizopasných rostlin
• Stonek na rozdíl od kořene: je článkovaný
• První nadděložní článek stonku se označuje jako: epikotyl
• Základ stonku embrya semenných rostlin (zahrnujícím vzrostný vrchol) se označuje jako: plumula
• První článek stonku mezi kořenem a děložními lístky se označuje jako: hypokotyl
• Kolénka lipnicovitých (Poaceae) jsou ve skutečnosti: nody
• Pokud jsou internodia zkrácena, pak vznikají: brachyblasty
• Dutý stonek s kolénky, typický pro zástupce lipnicovitých (Poaceae), označujeme jako: stéblo
• Olistěný bylinný dužnatý stonek označujeme jako: lodyha
• Bezlistý stonek nebo stonek se šupinkami označujeme jako: stvol
• Primární kůra (cortex) stonku není tvořena: rhizodermis
• Letokruhy u druhotně tloustnoucích stonků vznikají: dělením kambia
• Jádro a běl jsou pojmy, které se uvádějí v souvislosti s: dřevem sekundárně tloustnoucích stonků
• Buňky jarního dřeva jsou oproti buňkám letního dřeva: větší
• Pokud rostlina tvoří květy přímo na kmeni, pak hovoříme o: kauliflorii
• Pokud rostlina tvoří květy visící na dlouhých „šňůrovitých“ větvích, pak hovoříme o: flageliflorii
• Adventivní pupeny se mohou nacházet: na kořenech, stoncích i listech
• Původní typ větvení cévnatých rostlin, který najdeme i u některých recentních rostlin, jako jsou plavuně (Lycopodiopsida), je větvení: dichotomické
• Pokud boční větve nepřerůstají hlavní stonek, pak hovoříme o větvení: monopodiálním
• Pokud jedna boční větev přerůstá hlavní stonek, který vytlačuje do bočního postavení, pak hovoříme o větvení: sympodiálním
• Pokud u rostliny dochází k zastavení růstu vzrostného vrcholu a jeho funkci přebírají dva postranní pupeny (jako u šeříku, Syringia), pak hovoříme o: dicháziu
• Modifikací stonku jsou: kolce
• Fylokládia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
• Kladódia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
• Úponky révy vinné (Vitis vinifera) jsou přeměněné: hlavní stonky
• Nadzemní části stonku s prodlouženými internodii, které jsou často plazivé, sloužící obvykle k vegetativnímu rozmnožování se označují jako: stolony
• Oddenky: jsou článkované
• Podzemní části stonku sloužící k překonání nepříznivého období a ukládání zásobních látek se označují jako: oddenky
• Brambory (Solanum tuberosum) jsou pěstovány pro: oddenkové hlízy
• Ředkvičky (Raphanus sativus) jsou pěstovány pro: hypokotylové hlízy
• Pacibulky v květenství (sloužící k vegetativnímu rozmnožování) vytváří např.: česnek kuchyňský (Allium sativum)
• Hospodářský význam kedluben je založen na: stonkových hlízách
• Stromy a keře vyšší než 30 cm, apikální meristémy chráněné vůči mrazu a vyschnutí, vždy zelené nebo sezóně zelené, jsou charakteristické vlastnosti: fanerofytů
• Keře nebo polokeře, jejichž meristémy jsou blízko u povrchu půdy (do 30 cm) a mohou být chráněny sněhovou pokrývkou, jsou charakteristické vlastnosti: chamaefytů
• Dvouleté a vytrvalé byliny, jejichž obnovovací orgány jsou uloženy těsně při povrchu půd (např. trávy, rostliny s růžicemi, rostliny s výběžky, rostliny s přímou lodyhou) označujeme jako: hemikryptofyty
• Jednoleté byliny, které přetrvávají nepříznivé období v semenech, označujeme jako: terofyty
• Dělohy u rostlin jsou: listové formace
• Mezi listové formace nepatří: hypokotyl
• Listové útvary v květenství, v jejichž paždí vyrůstá květ nebo květenství jsou označovány jako: listeny
• Pleviny můžeme najít: listech kapradin (Polypodiidae)
• Palisty jsou: párové útvary na bázi listů
• Nesouměrný typ lupenitých listů je charakteristický pro: jilmy (Ulmus)
• Pokud z nodu stonku vyrůstá jen jeden list, pak hovoříme o postavení: střídavém
• Pokud z nodu stonku vyrůstá více než dva listy, pak hovoříme o postavení: přeslenitém
• Pokud z nodu stonku vyrůstají dva listy, pak hovoříme o postavení: vstřícném
• Pokud z nodu vyrůstají dva listy ve vstřícném postavení a ve dvou sousedních uzlinách se postavení listů střídá, pak hovoříme o postavení: křižmostojném
• Pokud je list přisedlý, pak to znamená, že: vždy nemá řapík
• Fylódia jsou: rozšířené řapíky listů podobné čepeli
• Botka rdestovitých (Polygonaceae) je: srostlými palisty
• Mezi ligulární útvary patří: ouška
• Mezi ligulární útvary patří: jazýček
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně maximálně 1/3 listu, pak hoříme o členění: laločnatém
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/3 až 1/2 listu, pak hoříme o členění: klaném
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/2 až 2/3 listu, pak hoříme o členění: dílném
• Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně minimálně 2/3 listu, pak hoříme o členění: sečném
• Javory (Acer) mají listy: dlanitě členěné
• Duby (Quercus) mají listy: zpeřeně členěné
• Lípy (Tilia) má list: bifaciální
• Kosatec (Iris) má list: izolaterální
• List jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) je: zpeřeně složený
• Lilek brambor (Solanum tuberosum) má listy: přetrhovaně zpeřené
• Ořešák královský (Juglans regia) má listy: lichozpeřené
• Pokud se listy na jedné rostlině neliší tvarem, ale liší se velikostí (Selaginella, vraneček; Acer platanoides, javor mléč), pak hovoříme o: anizofylii
• Žilnatina listů habrů (Carpinus) je: zpeřená
• Žilnatina listů javorů (Acer): dlanitá
• Žilnatina listů lipnicovitých (Poaceae) je: rovnoběžná
• Palisádový a houbový parenchym je charakteristický pro kterou část rostlin?: list
• Ostny jsou přeměnou: listu
• Láčka sloužící u láčkovek (Nepenthaceae) k lapání hmyzu je přeměnou: listu

• Soubor spolu spojených (přes střední vrstvu buněčné stěny – střední lamelu) a vzájemně integrujících buněk, které mají společný původ a vytváří strukturní a funkční celky označujeme jako: pletiva
• Meristémy je označení pro: dělivá pletiva
• Apikální meristém se nachází: na vrcholech prýtu a kořene
• Laterální meristémy se nachází: na okraji orgánů = po stranách s osou orgánů
• Interkalární meristémy se nachází: mezi trvalými pletivy
• Sekundární vodivá pletiva produkuje: kambium
• Sekundární krycí pletiva produkuje: felogen
• Kambium je příkladem: laterálního meristému
• Kambium produkuje (mimo jiné): dřevo
• Kambium produkuje (mimo jiné): lýko
• Felogen produkuje (mimo jiné): felem
• Felogen produkuje (mimo jiné): felodermu
• Felogen je příkladem: laterálního meristému
• Sekundární dřevo a sekundární lýko produkuje: kambium
• Meristémy na bázi stokových internodií ve stéblech trav jsou příkladem: interkalárního meristému
• Mezi typická základní pletiva nepatří: fanerofyt
• Chlorenchym je označení pro: buňky parenchymu s chloroplasty
• Nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: kolenchymu
• Velkými intercelulárami se vyznačuje pletivo: aerenchymu
• Buňky parenchymatického pletiva: jsou schopny dalšího dělení
• Deskový kolenchym je charakteristický pro: stonky hluchavkovitých (Lamiaceae)
• Sklerenchymatická vlákna: mohou lignifikovat
• Nelignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: len setý (Linum usitatissimum)
• Lignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: banánovník textilní (Musa textilis)
• Rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: sklerenchymu
• Krátké buňky se ztloustlou buněčnou stěnou, která je silně lignifikována a opatřena jednoduchými tečkami (buňky často zůstávají živé) označujeme jako: sklereidy
• Cévice (tracheidy) a cévy (tracheje) tvoří: xylém
• Cévice (tracheidy) jsou oproti cévám (tracheje): fylogeneticky starší
• Cévy (tracheje) jsou oproti cévicím (tracheidy): fylogeneticky mladší
• Rozvod vody a v ní rozpuštěných minerálních látek z kořenů do místa spotřeby, tzv. vzestupný proud, má v rostlinném těle na starosti: xylém
• Při diferenciaci vodivých pletiv platí, že: protoxylém se diferencuje před mataxylémem 
• Asimiláty (nejčastěji sacharózu s vodou) z místa vzniku (především listů) do podzemních orgánů, popřípadě k apikálním meristémům prýtu, květům, plodům a semenům, transportuje: floém
• Funkční buňky floému: jsou živé
• Lýkovou část vodivých pletiv tvoří: floém
• Články sítkovic jsou oproti sítkovým buňkám: širší
• Články sítkovic můžeme nalézt: ve floému krytosemenných rostlin
• Soustavu cévních svazků spolu se základním a zásobním pletivem ve stonku, kořeni a listové žilnatině označujeme jako: stélé
• Střední válec s jediným cévním svazkem, který je koncentrický dřevostředný se označuje jako: protostélé
• Vývojovým předchůdcem sifonostélé je: protostélé
• Plektostélé je charakteristické svým výskytem pro: Lycopodiophyta (plavuní) 
• Diktyostélé nalézáme u několika skupin rastlin, všechny patří mezi: Monilophyta (kapraďorosty)
• Střední válec stonků dvouděložných s cévními svazky kolaterálními uspořádanými do kruhu se označuje jako: eustélé
• Střední válec s volně roztroušenými kolaterálními svazky ve stonku (typický např. pro stonky jednoděložných) se označuje jako: ataktostélé
• Epidermis je: pokožka prýtu
• Sekundární krycí pletivo stonků u druhotně tloustnoucích rostlin se označuje jako: peridermis
• Až na několik výjimek buňky epidermis: nemají chloroplasty
• Kutikula se nachází na povrchu: buněk epidermis
• Velamen je: pokožka kořenů rostlin u epifytů
• Rhizodermis: nemá kutikulu
• Trichomy: jsou epidermálního původu
• Vícebuněčné útvary na povrchu epidermis vznikající z buněk epidermis i podpokožkových buněk se označují jako: emergence
• Sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo se označuje jako: felogen
• Periderm se skládá z: felemu a felodermu
• Lenticely (čočinky) plní funkci: provětrávací
• Mezi vnější vylučovací pletiva nepatří: idioblasty
• Mezi vnitřní vylučovací pletiva patří: mléčnice
• Tentakule jsou charakteristické pro: masožravé rostliny
• Nektária jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Solné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Vonné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
• Idioblasty jsou: buňky vnitřního vylučovacího pletiva
• Mléčnice obsahují: latex
• Mezi vylučovací pletiva nepatří: lenticely

• Mechorosty (Bryophytae) jsou  parafyletickou skupinou, která zahrnuje oddělení: Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta
• Prvními suchozemskými rostlinami, které mají recentní zástupce, jsou: mechorosty (Bryophytae)
• Mechorosty (Bryophytae) nemají: cévní svazky
• Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) nepatří: grana
• Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) patří: kutikula
• Rostliny mechorostů (Bryophytae), na nichž se vytváří gametangia, jsou: 1n
• Prvoklíček (protonema) mechorostů (Bryophytae) je: 1n
• Štět s tobolkou u mechorostů (Bryophytae) je: 2n
• Samičí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: archegonia
• Samčí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: antheridia
• V anteridiích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: spermatozoidy
• V archegoniích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: oosféry
• Porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa) nemá: průduchy
• Receptákula nesoucí anteridia a archegonia játrovek (Marchantiophyta) jsou: 1n
• Trhutka sivá (Riccia glauca), která porůstá holou půdu, často hojně na polích, patří mezi: játrovky (Marchantiophyta)
• Jungermanniopsida jsou třídou: játrovek (Marchantiophyta)
• Lupenitý typ stélky má: porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa)
• Rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata) je játrovkou s: lupenitou stélkou
• Sporofyt mechů (Bryophyta): je nezelený
• Průduchy, jako specializovaný typ pletiva se poprvé ve vývoji objevují u: mechů (Bryophyta)
• Lupenitý prvoklíček a rhizoidy jen v raném mládí mají zástupci rodu: rašeliník (Sphagnum)
• Hyalocyty můžeme mikroskopem pozorovat: ve fyloidech rašeliníků (Sphagnopsida)
• Naše největší mechy, jejichž kauloidy běžně přesahují 50 cm, patří do třídy: Polytrichopsida
• Běžným mechem z řádu rokytotvarých (Hypnales) je: trávník Schreberův (Pleurozium schreberii)
• Drabík stromkovitý (Climacium dendroides) a kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus) jsou běžnými druhy luk a patří mezi: mechy (Bryophyta)
• Mechem vázaným výhradně na vodní prostředí je: pramenička obecná (Fontinalis antipyretica) 
• Hlevíky (Anthocerotophyta) mají: sporofyt částečně nezávislý na gametofytu
• Hlevíky (Anthocerotophyta) jsou: mechorosty (Bryophyta)
• Z nabízeného seznamu vyberte mechorost (Bryophyta), jehož gametofyt má průduchy: hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus) 

Zajímavé odkazy

• Urči si a vypěstuj si vlastní mech

• Podříše Biliphytae je samostatnou vývojovou linií které říše?: Plantae
• Oddělení Glaucophyta patří do: Biliphytae
• Sesterskou podříší zelených rostlin (Viridiplantae) je: Biliphytae
• Zařaďte oddělení ruduchy (Rodophyta) do systému: říše Plantae
• Hlavní zásobní látkou rostlin (Plantae) je: škrob
• Chloroplasty rostlin z říše rostlin (Plantae) mají: dvě membrány
• Existence fykobilizomů obsahujících fykoerytrin a fykocyanin v říši rostlin (Plantae) je charakteristická pro: ruduchy (Rhodophyta)
• Řasy extrémních stanovišť, především z horkých minerálních pramenů, které řadíme do třídy Cyanidiophyceae, patří mezi: ruduchy (Rhodophyta)
• Suroviny k výrobě agaru a karagenanu poskytují především: ruduchy (Rhodophyta)
• Porfyra (Porphyra) je rostlina z oddělení: ruduchy (Rhodophyta)
• Významnou pěstovanou rostlinou z oddělení ruduchy (Rhodophyta) je: porfyra (Porphyra)
• Z ruduchy Chondrus crispus se získává: karagenan
• Z ruduchy Gelidium latifolium se vyrábí: agar
• Tylakoidy uspořádané v grana jsou charakteristické pro chloroplasty zástupců: zelené rostliny (Viridiplantae)
• Existence škrobových zrn v amyloplastech a jejich ukládání v chloroplastech je apomorfií: podříše Viridiplantae
• Cormus je označení pro: tělo vyšších rostlin
• Vývojové linie Chlorophytae a Streptophytae se liší především: existencí fragmoplastu u Streptophytae
• V systému říše rostlin (Plantae) existuje jedna skupina, pro kterou je charakteristická dominance nepohlavního rozmnožování. Která?: zelené řasy (Chlorophyta)
• Chlorella vulgaris, která se pěstuje pro výrobu potravních doplňků, patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
• Cenobia tvoří: váleč (Volvox)
• Žabí vlas (Cladophora) je: zelená řasa (Chlorophyta)
• Volvox, Chlorococcum a Pediastrum patří mezi běžné druhy společně řazené mezi: zelenivky (Chlorophyceae)
• Mezi zelenivky (Chlorophyceae) nepatří: Navicula
• Aerickou zelenou řasou z třídy zelenivek (Chlorophyceae) je: Apathococcus
• Ploše listovou kadeřavou stélku až 100 cm dlouhou, pokrývá pobřeží evropských moří: porost locikový (Ulva lactuca) 
• Žabí vlas (Cladophora) patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
• Zelenou řasou, která kalcifikuje a významně se podílí na budování korálových útesů je: Halimeda
• Za vývojové předky vyšších rostlin jsou v současnosti považovány Streptophyta z oddělení: Charophyta
• Zástupci oddělení parožnatky (Charophyta) jsou prvními recentními rostlinami z říše Plantae, které mají: plasmodezmata
• Pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je založeno na: existenci rozlišených samičích a samčích gamet
• Pro pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je charakteristická: oogamie
• Stélka vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je: rozlišitelná na kauloid a rhizoidy
• Jařmatky (Zygnematales) a krásivky (Desmidiales) patří mezi: parožnatky (Charophyta)
• Pro kterou z uvedených skupin rostlin je charakteristická konjugace celých protoplastů při pohlavním rozmnožování: spájivky (Zygnematophyceae)
• Ze seznamu vyberte rostlinu, která nepatří mezi spájivky (Zygnematophyceae): Chara
• Nejpokročilejší (= nejpodobnější suchozemským rostlinám) způsob rozmnožování řas z říše Plantae mají: štětinatky (Coleochaetophyceae)

• Stádium rozmnožující se pohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: teleomorfa
• Stádium rozmnožující se nepohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: anamorfa
• Některé houby (Fungi) se vyskytují pouze ve fázi anamorfy, pak hovoříme o: holomorfě
• Dikaryofáze je obvykle ukončena: karyogamií
• Dikariofáze znamená, že buňka je: n+n
• Nosema apis jako původce včelí úplavice patří do oddělení: mikrosporidie (Microsporidiomycota)
• Rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) je typickým a hospodářsky velmi významným zástupcem hub z oddělení: chytridie (Chytridiomycota) 
• Lahvičkovka zelná (Olpidium brassicae), která způsobuje zčernání hypokotylu a padání klíčících rostlin brukvovitých (Brassicaceae), patří do oddělení: chytridie (Chytridiomycota) 
• U spájivých hub (Zygomycota) ve vegetativní fázi převládá: větvené mnohojaderné mycelium
• Vznik gametangií na rozšířených koncích hyf, jejich plazmogamie s následnou kayogamií a vznikem 2n zygosporangia je charakteristickým projevem v pohlavním rozmnožovacím cyklu: spájivých hub (Zygomycota)
• Rody kropidlovec (Rhizopus) a Choanephora jsou rody způsobující významné škody a patří do skupiny: spájivých hub (Zygomycota)
• Fytopatologicky významným druhem způsobujícím hniloby vedoucí k odumírání květů a mladých plodů tykví, okurek, rajčat a paprik z oddělení spájivých hub (Zygomycota) je: Choanephora cucurbitarum
• Hmyzomorka muší (Entomophthora muscae) je původce mušího moru, který patří mezi: spájivé houby (Zygomycota)
• Počet askospor ve vřeccích vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) je obvykle: 8
• Druhově nejpočetnější skupinou hub (Fungi) jsou: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Podlouhlé průhledné výrůstky na řapících a žilnatině listů zástupců miříkovitých (Apiaceae) způsobují které parazitické houby z oddělení vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)?: prvohouba velkovýtrusá (Protomyces macrosporus)
• Vysoce specializovanými parazity (dikaryotické mycelium) dřevin čeledí Rosaceae, Salicaceae, Betulaceae, Corylaceae, Fagaceae, Ulmaceae a Sapindaceae, kteří hostitele přímo neusmrcují, ale podněcují k tvorbě hypertrofií (např. čarověníků) jsou: kadeřavky (Taphrinales)
• Kadeřavka broskvoňová (Taphrina deformans), způsobující kadeřavost listů broskvoní, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Kadeřavka švestková (Taphrina pruni), způsobující poškození plodů i malých větévek švestek, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Pučení a tvorba blastospor, využívané v potravinářském a chemickém průmyslu, je charakteristická pro které ze skupin vřeckovýtrusých hub (Ascomycota)?:Sacchromycotina
• Kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae), která má obrovské využití v potravinářském průmyslu při zpracování zemědělských komodit, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Které skupin vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) vytvářejí plodnice: Pezizomycotina
• U pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) ve vegetativní fázi převládá: větvené přehrádkované mycelium
• Plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) jsou tvořeny hyfami mycelia a askogenními hyfami. Ty druhé jsou: n+n
• Po kopulaci gametangií (askogonu a anteridia) se u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vytváří: n+n askogenní hyfy
• Pokud plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vzniká v místě, kde došlo k oplození askogonu, vývoj plodnice pokračuje souběžně s růstem askogenních hyf a vřecka se vytvářejí v primárních dutinách, pak hovoříme o: askohymeniálních typech
• Pokud je základ pro vznik plodnice u plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) dán ještě na sterilním myceliu vznikem terčovitého útvaru, popřípadě stromatu, teprve v takto vytvořené plodnici dojde k diferenciaci gametangií, hyfy vznikají v sekundárních dutinách, pak hovoříme o: askolokulární typech
• Protothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: nejprimitivnější typ (seskupení vřecek obklopené spletí hyf)
• Kleistothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: všestranně uzavřená plodnice s vytvořenou stěnou, vřecka nejsou uspořádána, parafýzy chybí, otevírá se rozpadem
• Perithecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: kulovitá až hruškovitá s úzkým kanálkovitým ústím vystlaným perifýzami (sterilní vlákna), vřecka na hymeniu, parafýzy přítomny
• Apothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: miskovitá plodnice, vřecka v hymeniu, parafýzy vytvořeny
• Kropidláci (Aspergillus) a štětičkovce (Penicillium) patří, do které skupiny hub: Pezizomycotina
• Konidie (fialospory) vznikající na fialidách vytváří např.: štětičkovec žlutavý (Penicillium chrysogenum)
• Penicillium camembertii a P. roquefortii, které jsou významnými druhy využívanými v potravinářství ke zrání sýrů, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
• Jelenka obecná (Elaphomyces granulatus) je makroskopicku houbou ze skupiny: Pezizomycotina
• Mezi vřeckovýtrusými houbami (Ascomycota) nalezneme makroskopické houby především v řádu Pezizales, k jedlím patří např.: smrž (Morchella)
• Z třídy Leotimycetes z oddělení vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) se rekrutuje velké množství parazitů rostlin způsobujících velké hospodářské škody. K nim nepatří: rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum)
• Padlí (Erysiphales), které způsobuje významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
• Hlízenky (Monilia, Sclerotinia), které způsobují významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
• Hlízenka ovocná (Monilia fructigena) patří do stejné třídy jako: americké padlí angreštové (Sphaerotheca mors-uvae)
• Sypavka borová (Lophodermium pinastri) patří mezi: vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)
• Většina mykobiontů v lišejnících patří do: řádu Lecanorales
• Mikroskopická klubíčka hyf mykobionta a několik buněk fotobionta patří ke způsobu rozmnožování lišejníků, jak tyto útvary označujeme?: soredie
• Pokud lišejník přiroůstá k podkladu pouze bází, stélka je vystoupavá nebo visící, pak ji označujeme jako: keříčkovitou
• Paličkovce nachová (Claviceps perpurea) vytváří plodnici typu: perithecium
• Vážné onemocnění jilmů – grafiózu – způsobuje houba (Ophiostoma novo-ulmi) patřící do: Pezizomycotina
• Strupovitost jablek (Venturia inaequalis) způsobuje houba ze kterého pododdělení vřeckovýtrusných hub (Ascomycota)?: Pezizomycotina
• Bazidiospor na bazidiích je: 4
• Primární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: 1n
• Sekundární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: n+n
• U stopkovýtrusých hub (Basidiomycota) dochází ke karyogamii: v bazidiích
• Noha hřibu (Boletus) je tvořena buňkami: n+n
• Rzi (Pucciniales) jsou obligátními parazity rostlin a řadíme je mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Mezihostitelem rzi travní (Puccinia graminis) jsou: dřišťály
• Teliospory (zimní výtrusy) u rzí (Pucciniales) jsou: n+n
• Prašné sněti (Ustilaginales) s obligátně parazitickým dikaryotickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Mazlavé sněti (Tilletiales) s obligátně parazitickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Prašné sněti (Ustilaginales) a mazlavé sněti (Tilletiales) jsou nebezpečím především pro kterou skupinu kulturních rostlin?: lipnicovité (Poaceae)
• Rod rosolovka (Tremella) je laločnatá, mozkovitě zprohýbaná houba s některými druhy jedlými i pěstovanými, patří mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
• Choroše z řádu Polyporales tvoří: plodnice s rourkatým nebo lamelovým hymenoforem
• Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales tvoří: plodnice s lupenitým hymenoforem
• Mezi stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales patří např.: hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
• Bedly (Lepiota) a mochomůrky (Amanita) patří do řádu: Agaricales 
• Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Boletales tvoří obvykle: plodnice s rourkatým hymenoforem
• Ze seznamu vyberte houbu, která nepatří mezi vřeckovýtrusné houby (Basidiomycota) třídy Agaricomycetes: lanýž (Tuber)
• Kozák (Leccinum) a  klouzek (Suillus) patří do řádu: Boletales 

• Buňky řas kapkovitého tvaru s bičíky v přední části s častou světločivnou skvrnou, jednojaderné, někdy tvořící kolonie označujeme jako: monády
• Pokud má řasa stélku mnohobuněčnou rozvětvenou s morfologicky i funkčně rozlišenými větvemi, pak se jedná o stélku: heterotrichální
• Stélka řas vláknitá nebo vakovitá, jednoduchá nebo větvená, vždy ale s mnohojadernými buňkami oddělenými přepážkami se označuje jako: sifonokladální
• Z následujícího seznamu vyberte vývojově nejpokročilejší typ stélek řas: pletivná
• Mycelium je tvořeno: hyfami
• Oddělení krásnoočka (Euglenozoa) řadíme do které říše?: Protozoa
• Zástupci oddělení krásnoočka (Euglenozoa) žijí především v: sladkých vodách
• Oddělení skrytěnky (Cryptophyta) řadíme do které říše?: Chromista
• Která skupina v rámci říše Chromista je charakteristická přítomností tří bičíků?: Haptophyta
• Kalcitové kokolity, které tvoří, mimo jiné mocné vrstvy kalcitových sedimentů, jsou schránkami zástupců: Haptophyta
• Oddělení obrněnky (Dinonophyta) řadíme do které říše?: Chromista
• Zástupci z oddělení obrněnky (Dinonophyta): jsou schopni produkovat toxiny (saxitoxin)
• Asymetrickou buňkou, rozdělenou příčnou rýhou na dvě nestejné části, krytou mnohovrstevnou tékou (amfiesma) s alveolárními vezikuly (= váčky) pod plazmatickou membránou, s dvojicí bičíků – lišícími se délkou a funkcí, jsou charakterističtí zástupci z oddělení: Dinonophyta
• Nejrozšířenější skupinu řas s jednobuněčnou stélkou uzavřenou v křemité frustule, často vytvářející kolonie jsou: rozsivky (Bacillariophyceae)
• Frustula centrických rozsivek je souměrná: paprsčitě
• Frustula penátních rozsivek je souměrná: bilaterálně
• Původci ložisek křemeliny (diatomitu) jsou především: rozsivky (Bacillariophyceae)
• Mezi rozsivky (Bacillariophyceae) patří rod: Navicula
• Hnědé řasy z třídy Phaeophyceae řadíme do kterého oddělení?: Heterokontophyta
• Stélku rozlišenou na rhizoidy, kauloid a fyloidy mohou mít i někteří zástupci z říše Chromista, kteří?: hnědé řasy (Phaeophyceae)
• Zdrojem alginátů jsou: hnědé řasy (Phaeophyceae)
• Chaluhy rodů Laminaria, Nereocystis, a Macrocystis patří mezi: hnědé řasy (Phaeophyceae)
• Mezi hnědé řasy (Phaeophyceae) nepatří: Navicula
• Řasa hroznatka (Sargassum) patří mezi: hnědé řasy (Phaeophyceae)
• Dynobryon patří mezi řasy: zlativky (Chrysophyceae)
• Tribonema patří k našim hojným řasám s nevětvenými vlákny, řadíme ji mezi: různobrvky (Xanthophyceae)
• Plíseň bramborová (Phytophthora infestans) je hospodářsky významným zástupcem skupiny: oomycety (Pseudofungi /Oomycota)
• Vřetenatky (Plasmopara, Peronospora) jsou hospodářsky významným zástupcem: oomycety (Pseudofungi /Oomycota)
• Hologamie je způsob pohlavního rozmnožování nižších organismů. O jaký způsob jde?: splývání celých stélek
• Zemědělsky nejvýznamnější druhy oddělení nádorovek (Plasmodiophorida) jsou: parazité s osmotrofní výživou
• Původci významných chorob kulturních plodin, jako jsou nádorovitost košťálové zeleniny nebo prašná strupovitost bramborových hlíz, jsou zástupci z oddělení: Plasmodiophorida
• V říši Chromista existuje jediný zástupce jehož sekundárním symbiontem není ruducha, ale zelené řasa: třída Chlorarachnea
• V říši Chromista existuje rod s dvěma druhy, u nichž byla zjištěna pimární endosymbióza, jako u rostlin (Plantae). Tento rod se jmenuje: Paulinella

• Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jádro
• Je-li buňka polypoidní, pak: má více než dvě sady chromozomů
• Má-li buňka jen jednu sadu chromozomů, pak je označována jako: haploidní
• Je-li buňka haploidní, pak to znamená, že je: 1n
• Je-li buňka diploidní, pak to znamená, že je: 2n
• Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jadérko
• Nukleoplazma se nachází v: jádře eukaryotních buněk
• Pro jadérko rostlinné eukaryotické buňky neplatí: nachází se v chloroplastech
• Plazmatická membrána vytvářející bariéru mezi cytoplazmou eukaryotické buňky a okolím buňky je: selektivně propustná
• Pro společné označení cytosolu a membránových organel eukaryotní buňky se používá označení: cytoplazma
• Bariéru mezi cytoplazmou a vnějším okolím buňky, která přiléhá přímo k cytoplazmě, tvoří: plazmatická membrána
• Tekutá složka cytoplazmy je označována jako: cytosol
• Semiautonomní organely eukaryotické rostlinné buňky (Plantae) nemají: jádro
• Mezi plastidy nepatří: mitochondrie
• Pro všechny chloroplasty je charakteristické, že mají: vlastní DNA
• K  místům ukládání škrobu u zelených rostlin (Viridiplantae) patří, mimo jiné funkce, i: chloroplasty
• Grana se nacházejí v: chloroplastech
• Grana můžeme pozorovat v chloroplastech například u: parožnatek (Charophyceae)
• Karotenoidy syntetizují a obsahují v rostlinné buňce především: chromoplasty
• Fotosynteticky aktivní pigmenty fykoerytrin a fykocyanin jsou svým výskytem v chloroplastech charakteristické pro které rostliny (Plantae): ruduchy (Rhodophyta)
• Škrob, jako nejdůležitější zásobní látka vyšších rostlin, je vyráběn a skladován především v: amyloplastech
• Proplastidy je označení pro: prekurzory všech plastidů
• Pro mitochondrie je charakteristické, že mají: vlastní DNA
• Energetickým centrem eukaryotické buňky, kde probíhá syntéza ATP, je: mitochondrie
• Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: peroxizomy
• Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: glyoxyzomy
• Vakuoly jsou vyplněny: vodným roztokem rozmanitého složení
• Vakuoly v rostlinných buňkách vznikají z: endoplazmatického retikula
• Látky, jako jsou např. alkaloidy, kyanogenní glykosidy, saponiny a latexy, které jsou rostlinou využívány obvykle jako obrana před býložravci, se v rostlinné buňce nacházejí v: vakuole
• Vodní potenciál rostlinné buňky, a tím i vnitřní napětí buňky, řídí především: vakuoly
• Krystalické inkluze v eukaryotních rostlinných buňkách obvykle nebývají obsaženy v: jádře
• Nejčastější krystalické inkluze u semenných rostlin jsou krystaly: šťavelanu vápenatého
• K významným krystalickým inkluzím v rostlinných buňkách nepatří: dichroman draselný
• Oleozómy obsahují: tuky
• Centrem syntézy bílkovin v rostlinné buňce je: ribozom
• Drsné endoplazmatické retikulum (granulární) v rostlinné buňce: má na svém povrchu ribozomy
• Hladké endoplazmatické retikulum v rostlinné buňce: zajišťuje především syntézu lipidů
• Propojená soustava membrán, kanálků, váčků a cisteren, jevící se na příčném řezu jako dvě paralelní membrány s úzkým prostorem mezi nimi, je označována jako:endoplazmatické retikulum
• Propojení sousedních rostlinných buněk zajišťuje endoplazmatické retikulum prostřednictvím: plasmodesmat
• Postsyntetickou úpravu makromolekul původem z endoplazmatického retikula a jejich distribuci po buňce zajišťuje: Golgiho komplex
• Diktyozomy jsou dílčí částí: Golgiho komplexu
• Cytoplazmatické proudění v rostlinné buňce zajišťují: aktinová mikrofilamenta
• Z různých složek cytoskeletu se na dělení buněk nejvíce podílí: mikrotubuly
• Cilia (řasinky) jsou: vláskové organely na povrchu eukaryotních buněk
• Vláskovými organelami na povrchu eukaryotních buněk, přítomnými v malém počtu a relativně dlouhými (2-150 µm) jsou: flagella
• Tenkými a krátkými vláskovými organelami na povrchu eukarytních buněk, přítomnými ve velmi velkém počtu jsou: cilia
• Typickým příkladem rostlinné buňky, na jejímž povrchu nemusí být buněčná stěna, je např.: buňka samčí gamety
• Buněčná stěna nemůže růst: ukládáním nových mikrofibril k již existující stěně z vnější strany buňky
• Tzv. apozicí roste: sekundární buněčná stěna
• Ztenčeniny v buněčné stěně se označují jako tečky (pits), jimi prochází: plasmodezmata
• Symplast je označení pro: propojený transportní systém buněk v rostlinném těle
• Apoplast je označení pro: transportní systém v rostlinném těle tvořený mezibuněčnými prostory
• Základem buněčné stěny jsou mikrofibrily, které jsou budovány z: celulózy
• Buněčnou stěnu tvoří dvě hlavní složky, mikrofibrily a: amorfní matrix
• K významným impregnačním látkám buněčné stěny nepatří: muffin
• K významným impregnačním látkám buněčné stěny patří: suberin
• Korkovatění je způsobeno impregnací buněčných stěn buněk sekundárních krycích pletiv: suberinem
• Sporopoleniny jsou látky: impregnující buněčnou stěnu
• Významnou látkou inkrustující v buněčných stěnách a rostlin je: uhličitan vápenatý
• Spóry s polovičním počtem chromozomů z původně diploidních buněk vznikají: meiózou
• Při mitóze mimo jiné nedochází k: překřížení chromozómů
• Na rozdíl od mitózy dochází jen u meiózy také k: překřížení chromozómů
• Jako rodozměna se označuje: střídání pohlavní a nepohlavní generace
• Gametofyt je vždy: haploidní

• Prokaryotická buňka vždy nemá: membránově ohraničené jádro
• Prokaryotická buňka může mimo jiné mít: ribozomy
• Prokaryotická buňka není schopna: meiózy
• Malá kruhová molekula DNA prokaryot schopná replikace je označována jako: plazmid
• Transkripce genetického materiálu prokaryotické buňky probíhá v: cytoplazmě
• Grampozitivní druhy bakterií mají na povrchu buňky: jednu plazmatickou membránu
• Gramnegativní druhy bakterií mají na povrchu buňky: dvě plazmatické membrány
• Nejstaršími fotoautotrofními organismy na Zemi jsou: sinice (Cyanophyta)
• Slizová vrstva z liposacharidů na povrchu sinic (Cyanophyta) se označuje jako: glykokalyx
• Část protoplastu sinic (Cyanophyta) výrazněji zbarvená s tylakoidy a schopná fotosyntézy se označuje jako: chromatoplazma
• Nejprimitivnější skupinou rostlin s tylakoidy jsou: sinice (Cyanophyta)
• Některé skupiny fotoautotrofních organismů (např. sinice, Cyanophyta) mají tzv. fykobilizomy, které se nacházejí na povrchu: tylakoidů
• Plynové měchýřky agregované do aerotopů jsou jedinou známou plynem naplněnou strukturou v živých buňkách. Vyskytují se u zástupců: sinic (Cyanophyta)
• Heterocyty (herocysty) je označení pro: buňky, které mají schopnost vázat plynný dusík, tlustou b. stěnu a průzračný obsah
• Buňky, které mají schopnost vázat plynný dusík, tlustou buněčnou stěnu a průzračný obsah se nazývají:  heterocyty
• Trvalé odpočívající tlustostěnné buňky sinic (Cyanophyta) vznikající z vegetativních buněk za nepříznivých podmínek označujeme jako: akinety
• Několikabuněčné části vlákna oddělované od mateřského vlákna vláknitých sinic (Cyanophyta) se označují jako: hormogonie
• Řády Chroococcales, Oscillatoriales, Nostocales, Synechococcales řadíme do oddělení: sinic (Cyanophyta)
• Rodem sinic vytvářejícím deskovité kolonie s buňkami v řadách, které jsou časté ve sladkovodním planktonu je: Merismopedia
• K jedné z nejčastějších sinic vodního květu u nás patří: Microcystis aeruginosa
• Drkalka (Oscillatoria) je: sinice (Cyanophyta)
• Arthrospira a Spirulina platensis jsou rody využívané pro produkci módních potravinových doplňků (vitamínových tablet) a systematicky patří mezi: sinice (Cyanophyta)
• Jednořadka (Nostoc) je: sinice (Cyanophyta)
• Mezi sinice (Cyanophyta) patří: drkalky (Oscillatoria)
• Mezi sinice (Cyanophyta) patří: jednořadky (Nostoc)

• Nauka o rostlinné buňce je označována jako: cytologie rostlin
• Nauka o rostlinných pletivech je označována jako: histologie rostlin
• Nauka o vnitřní stavbě rostlinného těla je označována jako: anatomie rostlin
• Nauka o vnější stavbě rostlin je označována jako: morfologie rostlin
• V botanice se v současnosti pracuje se dvěma základními klasifikačními systémy, prvním je hierarchický systém, druhým je: fylogenetický systém
• V botanice se v současnosti pracuje se dvěma základními klasifikačními systémy, prvním je fylogenetický systém, druhým je: hierarchický systém
• Základním analytickým a klasifikačním prvkem hierarchické systematické botaniky je: znak
• Základním objektem klasifikace hierarchické systematické botaniky je: rostlinný druh
• Jedinci téhož druhu (v pojetí klasické hierarchické systematické botaniky) nemají: identický genom
• Pořadí hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů je: říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod
• Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení řádu je v botanice: –ales
• Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení třídy je v botanice: –opsida
• Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení čeledi je v botanice: –aceae
• Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení oddělení je v botanice: –phyta
• Která z nabízených hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů je přímo nadřazena čeledi: řád
• Která z nabízených hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů není nadřazena čeledi: rod
• Taxonem hierarchického rostlinného systému nemůže být: klad
• Ve jméně rostliny Secale cereale, je jméno Secale jménem: rodu
• Pokud je označení taxonu Papaver somniferum L. ‚Opal‘, pak se jedná o: vyšlechtěnou zemědělskou odrůdu
• Pokud je označení taxonu Fragaria x magna, pak se jedná o: křížence
• Pokud je označení taxonu Carex sp. div., pak se jedná o: různé druhy uvedeného rodu
• Pokud je označení taxonu Carex sp., pak se jedná o: jeden neurčený druh uvedeného rodu
• Pokud je označení taxonu Achillea millefolium agg., pak se jedná o: skupinu druhů
• Podobnost mezi organismy na základě velkého množství různých typů znaků s cílem stanovit jejich vývojovou příbuznost studuje: kladistika
• Znak charakteristický pro skupinu rostlin a jejich předky, který je evolučně nově se objevivším, je označován jako: apomorfie
• V kladistice je skupina zahrnující společného předka a všechny druhy, které se z něj vyvinuly, označována jako skupina: monofyletická
• V kladistice je skupina zahrnující společného předka a některé druhy, které se z něj vyvinuly, označována jako skupina: parafyletická
• V kladistice je skupina zahrnující druhy, které mají různého předka, označována jako skupina: polyfyletická
• Zelený „rostlinný“ chloroplast s grany je apomorfií pro: zelené rostliny (Viridiplantae)