Soubor spolu spojených (přes střední vrstvu buněčné stěny – střední lamelu) a vzájemně integrujících buněk, které mají společný původ a vytváří strukturní a funkční celky označujeme jako: pletiva
Meristémy je označení pro: dělivá pletiva
Apikální meristém se nachází: na vrcholech prýtu a kořene
Laterální meristémy se nachází: na okraji orgánů = po stranách s osou orgánů
Interkalární meristémy se nachází: mezi trvalými pletivy
Sekundární vodivá pletiva produkuje: kambium
Sekundární krycí pletiva produkuje: felogen
Kambium je příkladem: laterálního meristému
Kambium produkuje (mimo jiné): dřevo
Kambium produkuje (mimo jiné): lýko
Felogen produkuje (mimo jiné): felem
Felogen produkuje (mimo jiné): felodermu
Felogen je příkladem: laterálního meristému
Sekundární dřevo a sekundární lýko produkuje: kambium
Meristémy na bázi stokových internodií ve stéblech trav jsou příkladem: interkalárního meristému
Mezi typická základní pletiva nepatří: fanerofyt
Chlorenchym je označení pro: buňky parenchymu s chloroplasty
Nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: kolenchymu
Velkými intercelulárami se vyznačuje pletivo: aerenchymu
Buňky parenchymatického pletiva: jsou schopny dalšího dělení
Deskový kolenchym je charakteristický pro: stonky hluchavkovitých (Lamiaceae)
Sklerenchymatická vlákna: mohou lignifikovat
Nelignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: len setý (Linum usitatissimum)
Lignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: banánovník textilní (Musa textilis)
Rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: sklerenchymu
Krátké buňky se ztloustlou buněčnou stěnou, která je silně lignifikována a opatřena jednoduchými tečkami (buňky často zůstávají živé) označujeme jako: sklereidy
Cévice (tracheidy) a cévy (tracheje) tvoří: xylém
Cévice (tracheidy) jsou oproti cévám (tracheje): fylogeneticky starší
Cévy (tracheje) jsou oproti cévicím (tracheidy): fylogeneticky mladší
Rozvod vody a v ní rozpuštěných minerálních látek z kořenů do místa spotřeby, tzv. vzestupný proud, má v rostlinném těle na starosti: xylém
Při diferenciaci vodivých pletiv platí, že: protoxylém se diferencuje před mataxylémem
Asimiláty (nejčastěji sacharózu s vodou) z místa vzniku (především listů) do podzemních orgánů, popřípadě k apikálním meristémům prýtu, květům, plodům a semenům, transportuje: floém
Funkční buňky floému: jsou živé
Lýkovou část vodivých pletiv tvoří: floém
Články sítkovic jsou oproti sítkovým buňkám: širší
Články sítkovic můžeme nalézt: ve floému krytosemenných rostlin
Soustavu cévních svazků spolu se základním a zásobním pletivem ve stonku, kořeni a listové žilnatině označujeme jako: stélé
Střední válec s jediným cévním svazkem, který je koncentrický dřevostředný se označuje jako: protostélé
Vývojovým předchůdcem sifonostélé je: protostélé
Plektostélé je charakteristické svým výskytem pro: Lycopodiophyta (plavuní)
Diktyostélé nalézáme u několika skupin rastlin, všechny patří mezi: Monilophyta (kapraďorosty)
Střední válec stonků dvouděložných s cévními svazky kolaterálními uspořádanými do kruhu se označuje jako: eustélé
Střední válec s volně roztroušenými kolaterálními svazky ve stonku (typický např. pro stonky jednoděložných) se označuje jako: ataktostélé
Epidermis je: pokožka prýtu
Sekundární krycí pletivo stonků u druhotně tloustnoucích rostlin se označuje jako: peridermis
Až na několik výjimek buňky epidermis: nemají chloroplasty
Kutikula se nachází na povrchu: buněk epidermis
Velamen je: pokožka kořenů rostlin u epifytů
Rhizodermis: nemá kutikulu
Trichomy: jsou epidermálního původu
Vícebuněčné útvary na povrchu epidermis vznikající z buněk epidermis i podpokožkových buněk se označují jako: emergence
Sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo se označuje jako: felogen
Periderm se skládá z: felemu a felodermu
Lenticely (čočinky) plní funkci: provětrávací
Mezi vnější vylučovací pletiva nepatří: idioblasty
Mezi vnitřní vylučovací pletiva patří: mléčnice
Tentakule jsou charakteristické pro: masožravé rostliny
Nektária jsou příkladem: vylučovacích pletiv
Solné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
Vonné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
Idioblasty jsou: buňky vnitřního vylučovacího pletiva