Pícniny

Pícniny jsou rostliny pěstovány ke krmným účelům. V našem příspěvku je chápeme jen jako „zelenou“ hmotu. Jsou přímo spásány, zpracovávány = konzervovány (sušení na seno, silážování, senážování). Tvoří je dvě hlavní skupiny – pícní trávy a pícní luskoviny, plus několik zcela odlišných rostlin. Ke krmným účelům se ale pěstuje mnoho jiných rostlin, které zde řešit nebudeme.

Materiály ke studiu

Úvod a pícní trávy

TSUR13

Videoprezentace

Pícní luskoviny a ostatní

TSUR14

Videoprezentace

Škrobnaté rostliny

Jedná se o rostliny, které ve svých tělech ukládají člověkem využitelné množství škrobu, popřípadě inulinu (Asteraceae, Campanulaceae). Mají tak zásadní význam pro obživu člověka i hospodářských zvířat. Nevýhodou obvykle je, že poskytují mizivé množství bílkovin. A jelikož převažují jako hlavní potravinové plodiny ve vlhkých tropech, spolupodílí se zde na bílkovinném hladu. I přes to však patří po obilninách a luskovinách k nejvýznamnějším potravinovým komoditám.

Materiály ke studiu

TSUR12

Videoprezentace

Luskoviny

Luskoviny hrají podobně jako obiloviny významné místo v lidské obživě. Na rozdíl od obilovin obsahují 2-3x více bílkovin než obiloviny. To z nich činí extrémně významný zdroj bílkovin v tropických oblastech, kde jinak převládá strava bohatá na sacharidy. Mimo tropické oblasti se pak velká část luskovin zpracovává jako krmivo. V tropických i mimotropických oblastech tvoří také podstatnou část pícnin.

Materiály ke studiu

Přehled luskovin světa

TSUR11

Videoprezentace

Obilniny

Obiloviny (= hlavní výsledek pěstování obilnin) tvoří základ lidské výživy podstatné části světa a mimo tropické oblasti je velká část jejich produkce zpracovávána na krmiva. Obsahují 60-70% škrobu a 10-15% bílkovin. Nepěstují se však jen pro zrno, ale jako významný byproduct poskytují slámu, která má široké agrotechnické využití, stejně jako v živočišné výrobě. Kromě vlastních zástupců z lipnicovitých, sem řadíme i několik zástupců dvouděložných rostlin podobných vlastností.

Materiály ke studiu

Přehled obilnin světa

TSUR10

Videoprezentace

Několik vybraných rostlinolékařských aspektů získávání a poskytování rostlin

Globalizace obchodu a cestovního ruchu zvyšuje riziko zavlékání a šíření nepůvodních druhů do nových oblastí. K omezování rizika zavlečení, usídlení a následného dalšího šíření nebezpečných organismů, které škodí rostlinám, je zaveden systém fytosanitární regulace. Na celosvětové úrovni jsou fytosanitární opatření stanovena Mezinárodní úmluvou o ochraně rostlin.

Metodika zachování rostlinného genofondu ex situ, manuál pro práci s genofondy rostlin v botanických zahradách

Materiály ke studiu

Metodika zachování rostlinného genofondu ex situ, manuál pro práci s genofondy rostlin v botanických zahradách

  • je to kapitola I.11

Videoprezentace

Získávání a poskytování rostlin a Nagojský protokol

Prosté pěstování rostlin ve sbírkách botanických zahrad není považováno za využívání genetických zdrojů ve smyslu čl. 3, bodu 5 nařízení. Přesto, zvláště pokud existuje možnost, že později budou využity k výzkumu, by se mělo k rostlinám získaným po roce 2014 vždy přistupovat s náležitou péčí. To znamená, že sběry rostlin by měly získat povolení včetně podmínek pro jejich využití.
Při získávání materiálu je také třeba respektovat i další související legislativu země původu.

Metodika zachování rostlinného genofondu ex situ, manuál pro práci s genofondy rostlin v botanických zahradách

Materiály ke studiu

Metodika zachování rostlinného genofondu ex situ, manuál pro práci s genofondy rostlin v botanických zahradách

  • je to v kapitole I.2

Videoprezentace

Regulace pěstování kulturních rostlin

Kulturní rostliny pak podléhají i dalším regulacím, než kterým jsme se věnovali v předcházející části. Jde především o problematiku odrůdového práva a požadavků na kvalitu osiva a sadby. Obě tyto regulace se bytostně dotýkají taktéž nakládání s užitkovými rostlinami v botanických zahradách a proto jim je věnována pozornost v tomto kurzu.

Materiály ke studiu

Text naleznete zde.

  • jde o kapitolu 1.12

Videoprezentace

Genetické zdroje rostlin pro zemědělství a výživu

Část užitkových rostlin plní úlohu klíčových zdrojů obživy lidstva. Jejich produkce je tak v zájmu mezinárodního společenství. Proto jsou veškerá pravidla získávání, držení a dalšího poskytování upravena mezinárodními smlouvami s jasně stanovenými pravidly pro nakládání s nimi. Řízení eradikace hladu na Zemi na Zemi má na starosti FAO a pod její záštitou byla přijata Mezinárodní smlouva o rostlinných genetických zdrojích pro výživu a zemědělství, která upravuje pravidla pro nakládání s druhy uvedenými v příloze této smlouvy. My se podíváme na problematiku, která souvisí s botanickými zahradami, protože se nepředpokládá, že byste měli něco pěstovat s cílem uživit planetu.

Materiály ke studiu

Text naleznete zde.

  • jde o kapitolu 3 a přílohu 1 na s. 242
  • seznam plodin podle české legislativy naleznete tamtéž jako přílohu 2 na s. 244

Videoprezentace

Zemědělské krajiny Evropy

Zemědělství je součástí krajiny Evropy po dlouhá tisíciletí. V průběhu doby a změn ve společensko-ekonomických systémech byly na jejím území vytvořeny specifické typy obhospodařování krajiny, které jsou výsledkem zemědělských aktivit lidí a přírodního prostředí těchto aktivit.

Materiály ke studiu

Typy zemědělských krajin Evropy

TSUR5

Videoprezentace

Transformace tropického zemědělství

Zemědělské aktivity v tropických oblastech se potýkají s nesčetnými problémy plynoucími z geografických i společensko-ekonomických podmínek těchto regionů. Jedním z nejtěžších a takových, které by nás měly zajímat na tomto kurzu, je především tlak pěstování užitkových rostlin (plodin) na lesy těchto oblastí. Na příkladech z různých oblastí si ukážeme diverzitu tohoto tlaku.

Materiály ke studium

Směry vývoje tlaku zemědělství na krajinu tropů

TSUR4

Videoprezentace