Dvouděložné rostliny, Superasteridy

v.170518

Kapitola

část 1. (Superasteridy) – zde

část 2. (Asteridy) – zde

část 3. (Lamiidy) – zde

část 4. (Campanulidy) – zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – krytosemenné – příslušné části najdete porůznu na s. 200-279
  • systém podle APG IV
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Z merlíku čilského (Chenopodium quinoa) se získává především: mouka
  • Řepa obecná (Beta vulgaris) a špenát setý (Spinacia oleracea) patří do čeledi: laskavcovité (Amaranthaceae)
  • Živé kameny (Lithops) pěstované jako sukulenty, jsou rostlinami z čeledi: kosmatcovité (Aizoaceae)
  • Mezi kaktusovité (Cactaceae) patří která rostlina poskytující chutné ovoce: opuncie mexická (Opuntia ficus-indica)
  • Semena juvie ztepilé (Bertholletia excelsa) se prodávají jako: paraořechy
  • Tomel japonský (Diospyros kaki) je ovocnou dřevinou z čeledi: ebenovité (Ebenaceae
  • Čajovník čínský (Camellia sinensis) je dřevinou ze skupiny: dvouděložné (Eudicots)
  • Darlingtonia a Heliamphora jsou rody masožravých rostlin čeledi: špirlicovité (Sarraceniaceae)
  • Kiwi (Actinidia) patří mezi: dvouděložné (Eudicots)
  • Pěnišníky (Rhododendron) patři do čeledi: vřesovcovité (Ericaceae)
  • Kávovníky (Coffea) patří do čeledi: mořenovité (Rubiaceae)
  • Povijnice jedlá (Ipomea batatas) poskytující batáty patří do čeledi: svlačcovité (Convolvulaceae)
  • Brambory, papriky, rajčata, baklažány, stejně jako mochyně jsou kulturní plodiny z čeledi: lilkovité (Solanaceae)
  • Petúnie (Petunia) patří k letničkám z čeledi: lilkovité (Solanaceae)
  • Koření dobromysl, majoránka, bazalka a tymián pochází z rostlin z čeledi: hluchavkovité (Lamiaceae)
  • Rody konopice (Galeopsis), ožanka (Teucrium) a pitulník (Galeobdon) patří mezi: hluchavkovité (Lamiaceae)
  • Týkové dřevo dává strom teka obrovská (Tectona grandis), která patří do čeledi: hluchavkovité (Lamiaceae)
  • Mezi hospodářsky významné rostliny z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) patří: světlice barvířská (Carthamus tinctorius)
  • Mezi hospodářsky významné rostliny z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) patří: slunečnice roční (Helianthus annuus)
  • Mezi hospodářsky významné rostliny z čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) patří: salát hlávkový (Lactuca sativa)
  • Kopr, fenykl, koriandr a libeček poskytují rostliny z čeledi: miříkovité (Apiaceae)

Dvouděložné rostliny, Superrosidy

v.170518

Kapitola

část 1. (Superrosidy, Fabidy) – zde

část 2. (Malvidy) – zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – krytosemenné – příslušné části najdete porůznu na s. 200-279)
  • systém podle APG IV
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Pivoňky (Paeonia) a vilíny (Hammamelidaceae) jsou významné okrasné rostliny a řadíme je do čeledí, které patří mezi: Saxifragales
  • Rody Crassula, Cotyledon, Echeveria, Portulacaria, Kalanchoe patří k významným sbírkových a okrasným rostlinám, všechny jsou z čeledi: tlusticovité (Crassulaceae)
  • Akácie (Acacia) i citlivky (Mimosa) patří do čeledi: bobovité (Fabaceae)
  • Fazole, hrách, čočka, sója i cizrna jsou kulturní rostliny z jediné čeledi, které?: bobovité (Fabaceae) 
  • Podzemnice olejná (Arachis hypogaea) patří mezi olejniny z čeledi: bobovité (Fabaceae)
  • Běžné euroasijské ovoce mírného pásu jako jsou švestky, třešně, jablka či hrušky náleží do jediné čeledi, které?: růžovité (Rosaceae)
  • Cicimek pravý, jujuba (Ziziphus jujuba) je drobné ovoce subtropů, z jaké čeledi tento keř pochází?: řešetlákovité (Rhamnaceae)
  • Fíkovník smokvoň (Ficus carica), fíkovník pryžodárný (Ficus elastica) stejně jako chlebovník (Artocarpus) patří do čeledi: morušovníkovité (Moraceae)
  • Chlebovník (Artocarpus) je  tropický strom s jedlými velkými kulovitými nebo protáhlými plodenstvími z čeledi: morušovníkovité (Moraceae)
  • Kopřiva konopná (Urtica cannabina) a ramie bílá (Boehmeria nivea) jsou pěstovány pro: vlákna zpracovávaná v textilnictví
  • Pekanové ořechy poskytuje ořechovec pekanový (Carya illinoinensis), který patří mezi: ořešákovité (Juglandaceae)
  • Patizony, cukety, okurky, dýně i melouny patří ke kulturním plodinám z čeledi: tykvovité (Cucurbitaceae)
  • Karambola obecná (Averrhoa carambola) původem z Malajsie poskytuje až 12 cm dlouhé žluté bobule a patří do čeledi: šťavelovité (Oxalidaceae)
  • K jedněm z nejvýznamnějších rodů tvořící mangrovové porosty patří: kořenovník (Rhizophora
  • Hospodářsky významnou rostlinou z čeledi pryšcovitých (Euphorbiaceae) je: skočec obecný (Ricinus communis)
  • Kaučukovník brazilský (Hevea brasiliensis) a maniok cassava (Manihot esculenta) patří do čeledi: pryšcovité (Euphorbiaceae)
  • Pelargonie, muškáty (Pelargonium) jsou rostlinami z čeledi: kakostovité (Geraniaceae)
  • Ovoce granátové jablko je plodem granátovníku obecného (Punica granatum), který patří do čeledi: kyprejovité (Lythraceae)
  • Fuchsie (Fuchsia) jsou rostlinami z čeledi: pupalkovité (Onagraceae)
  • Koření pojmenované jako hřebíček se získává z poupat hřebíčkovce (Syzygium aromaticum), který patři do čeledi: myrtovité (Myrtaceae)
  • Koření pojmenované jako “nové koření” se získává ze sušených plodů pimentovníku (Pimenta dioica), který patři do čeledi: myrtovité (Myrtaceae)
  • Z listů blahovičníků (Eucalyptus) se získává olej významný ve farmacii i kosmetice. Blahovičníky jsou zástupci čeledi: myrtovité (Myrtaceae)
  • Pistácie jsou plody řečíku pistáciového  (Pistacia vera), který je keřem z čeledi: ledviníkovité (Anacardiaceae)
  • Mango je plodem mangovníku indického (Mangifera indica), který je stromem z čeledi: ledviníkovité (Anacardiaceae)
  • Nažky ledvinovníku západního (Anacardium occidentale) se prodávají pod názvem: oříšky kešu
  • Liči čínské (Litchi sinensis) je jednou z mála ovocných dřevin čeledi: mýdelníkovité (Sapindaceae)
  • Citróny, mandarinky, pomeranče i grapefruity patří do čeledi: routovité (Rutaceae)
  • Kolovník (Cola) a kakaovník (Theobroma) patří do jedné čeledi. Které?: slézovité (Malvaceae)
  • Baobaby (Adansonia) jsou charakteristické stromy afrických, madagaskarských a australských savan, patří do čeledi: slézovité (Malvaceae)
  • Kapok je významnou textilní surovinou, která se získává z: vlnovce (Ceiba pentandra)
  • Jutovník (Corchorus capsularis) se pěstuje pro: textilní vlákno
  • Papája obecná (Carica papaya) se pěstuje po celých tropech především jako: ovoce
  • Kedlubny, květáky, brokolice, kadeřávek i kapusta byli vyšlechtěny z jediného botanického druhu, jím je: brukev zelná (Brassica oleracea)

Dvouděložné rostliny (úvod)

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – krytosemenné – příslušné části najdete porůznu na s. 200-279)
  • systém podle APG IV
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Plaménky (Clematis) jsou rostlinami z čeledi: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
  • Čemeřice (Helleborus) jsou rostlinami z čeledi: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
  • Koniklece (Pulsatilla) jsou rostlinami z čeledi: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
  • Lotos indický (Nelumbo nucifera) je rostlinnou: dvouděložnou (Eudicots) 
  • Makadomové ořechy pocházejí z rostliny rodu Macadamia, tento rod je řazen do čeledi: proteovité (Proteaceae

Jednoděložné rostliny

v.1700518

Kapitola

část 1 zde

část 2 – Commelinids zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – krytosemenné – jednoděložné (s. 280-301)
  • systém podle APG IV
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Monstera, Philodendron, Anthurium a Dieffenbachia jsou hojně pěstované pokojové rostliny. Všechny patří do čeledi: áronovité (Araceae)
  • Akvarijní rostliny zákruticha (Vallisneria) a vodní mor (Elodea) stejně jako řezan pilolistý (Stratiotes aloides) pěstovaný v jezírcích patří mezi jednoděložné (Monocots) z čeledi: voďankovité (Hydrocharitaceae)
  • Pravé jamy (Dioscorea) zahrnují mnoho druhů pěstovaných pro škrobnaté hlízy a patří mezi: jednoděložné (Monocots)
  • Pandány (Pandanus) patří mezi: jednoděložné (Monocots)
  • Druhy jako tulipán (Tulipa), křivatec (Gagea), řebčík (Fritillaria), kandík (Erythronium) patří do rozsáhlé čeledi: liliovité (Liliaceae)
  • Druhou druhově nejpočetnější čeledí cévnatých rostlin (Tracheophyta) jsou vstavačovivé (Orchideaceae). Ty řadíme mezi: jednoděložné (Monocots)
  • Zemědělsky nejvýznamnější orchidejí (Orchideaceae) poskytujíci surovinu pro potravinářský průmysl je: Vanilla (vanilka)
  • Šafrán setý (Crocus sativus) je pěstován jako koření. Do které čeledi patří?: kosatcovité (Iridaceae)
  • Frézie (Freesia) jsou jedněmi z nejoblíbenějších řezaných rostlin do kytic vůbec. Patří do čeledi: kosatcovité (Iridaceae)
  • Lenovník novozélandský (Phormium tenax) je pěstován jako: surovina textilního průmyslu
  • Liliochvostec (Eremurus), bohyška (Hosta), zelenec (Chlorophytum) i denivka (Hemerocallis) jsou v mnoha kultivarech pěstované okrasné rostliny. Patří mezi: asfodelovité (Asphodelaceae)
  • Cibuloviny označované obecně jako česnek, cibule, šalotka, pórek a pažitka patří mezi: amarylkovité (Amaryllidaceae)
  • Pokojovky původem z J Afriky jako Clivia, Hippeastrum, Amaryllis, ale i například narcis (Narcissus) patrí mezi: amarylkovité (Amaryllidaceae)
  • Tropické rody pěstované jako pokojovky Nolina, Dracaena, tenura (Sanseviera) i okrasné rostliny mírnéh pásu jako modřence (Muscari), ladoňky (Scilla), snědky (Ornitogalum) a hyacint (Hyacinthus) patří do rozsáhlé čeledi: chřestovité (Asparagaceae)
  • Agáve sisalová (Agave sisalana) je významným zemědělským druhem pěstovaným pro: vlákna zpracovávaná v textilnictví
  • Juka vláknitá (Yucca filamentosa) je významným zemědělským druhem pěstovaným pro: vlákna zpracovávaná v textilnictví
  • Významnou olejninou není: datlovník pravý (Phoenix dactylifera)
  • Datlovník pravý (Phoenix dactylifera), kokosovník ořechoplodý (Cocos nucifera) a arenga cukrodárná (Arenga saccharifera) jsou významné plodiny z čeledi: arekovité (Arecaceae)
  • Ságo se získává z kmenů palem rodu: Metroxylon
  • Strelície (Strelitzia reginae), Heliconia i “palma poutníků” (Ravenala madagascariensis) jsou význačné tropické druhy z čeledi: Strelitziaceae
  • Koření kurkuma z kurkumovníku dlouhého (Curcuma longa) a kardamom z kardamovníku obecného (Elettaria cardamomum) potří do stejné čeledi jako: zázvorovník lékařský (Zingiber officinale)
  • Banánovníkovité (Musaceae) patří mezi: jednoděložné (Monocots)
  • Čeleď broméliovité (Bromeliaceae) je význačnou skupinou s mnoha zajímavými a biotopově význačnými druhy, k nim patří např.: Tillandsia a Puya
  • Ananasovník chocholatý (Ananas sativus) pochází z: Ameriky
  • Lanovcovité (Restionaceae) jsou významnou čeledí ze skupiny: jednoděložné (Monocots)
  • Rýže setá (Oryza sativa) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
  • Obiloviny patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
  • Cukrová třtina (Saccharum officinarum) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
  • Čirok (Sorghum) patří mezi: lipnicovité (Poaceae)
  • „Sloní tráva“ Pennisetum purpureum z čeledi lipnicovité (Poaceae) je významnou: pícninou

Magnoliopsida1

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – krytosemenné – příslušné části (s. 194-199)
  • systém podle APG IV
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Krytosemenné rostliny (Magnoliopsida) se diferenciovaly v: Triasu
  • Nucellus krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) má vyvojově (zjednodušeno následně u Asterid): má dva obaly
  • Archegonium chybí u gametofytu: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
  • Mateřská buňka megaspory krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 2n
  • Mladý zárodečný vak (megaspora) vzniknuvší z mateřské buňky megaspory krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 1n
  • Počet jader ve zralém zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: 8
  • Endosperm krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je nejčastěji: 3n
  • Buňkami, které vylučováním speciálních chemických látek usnadňují u krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) oplození jsou: synergidy
  • Synergidy, stejně jako antipody a oosféra, v zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) jsou: 1n
  • Centrální buňka v zárodečném vaku většiny krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je v době těsně před oplozením: 2n
  • Dvojité oplození je apomorfií: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
  • Květy jsou apomorfií: krytosemenných rostlin (Magnoliopsida)
  • V pylové láčce krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) se před opylením nachází: tři jádra
  • Ze zygoty krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) vzniká: zárodek
  • Osemení vzniká z: obalů vajíčka
  • Nejprimitivnější recentní krytosemennou rostlinou, která je sestrou všech ostatních krytosemenných rostlin (Magnoliopsida) je: Amborella trichopoda
  • Dva jihoamerické druhy rodu Victoria jsou ve dně kořenící rostliny s až 2 m širokými listy se zdviženým okrajem plovoucími na hladině avelkými převážně bílými květy a patří do čeledě: leknínovité (Nymphaeaceae)
  • Kabomba karolínská (Cabomba caroliniana) je oblíbenou akvarijní rostlina z čeledi Cabombaceae, patří tedy do řádu: Nymphaeales 
  • Badyáník pravý (Illicium verum), který poskytuje koření badyán (hvězdový anýz), patří do řádu: Austrobaileyales
  • Drimys winteri je asi nejznámějším okrasným stálezeleným keřem z čeledi Winteraceae, tato čeleď patří do vývojové linie: Magnoliids
  • Pepř černý (Piper nigrum) je v systému řazen mezi: krytosemenné rostliny (Magnoliopsida)
  • Našim nejhojnějším zástupcem čeledi podražcovitých (Aristolochiaceae) je: kopytník evropský (Asarum europaeum)
  • Muškátovník pravý (Myristica fragrans) je kořením pěstovaným pro míšek (muškátový květ) a semena (muškátový oříšek) a patří do řádu: Magnoliales
  • Vavřín ušlechtilý (Laurus nobilis) se pěstuje jako koření, které je původem z: listů
  • Liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) je mohutný strom původem ze Severní Ameriky, který patří do čeledi: šácholanovité (Magnoliaceae)
  • Annona squamosa je pěstována pro: ovoce
  • Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je ovocný strom (paw paw) z čeledi: láhevníkovité (Annonaceae)
  • Koření skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanticum) patří do čeledi: vavřínovité (Lauraceae)
  • Avokádo americké (Persea americana) je hospodářsky významná plodina z čeledi: vavřínovité (Lauraceae)
  • Sazaník (Calycanthus) se u nás pěstuje jako okrasná dřevina z čeledi sazaníkovité (Calycanthaceae), patří tedy do vývojové linie: Magnoliids

Rostlinné orgány – generativní

v.170509

Kapitoly

  • květy budou zveřejněny v létě po ujasnění vztahu k autorskému zákonu
  • květenství zde
  • plody budou zveřejněny v létě po ujasnění vztahu k autorskému zákonu

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 5. Rostlinné orgány – generativní část (s. 108-128)
  • Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Květ nemůže být tvořen: oddenkem
  • Rostlina je dvoudomá pokud: na jedné rostlině jsou pouze květy buď samčí nebo samičí
  • Rostlina je mnohomanželná (polygamní) pokud se na ní vyskytují: samčí nebo samičí květy a oboupohlavné květy
  • Rostliny s oboupohlavnými květy a rostliny s pouze samičími květy se označuje jako: gynodioecie
  • Pokud jsou u druhu na každém jedinci samičí a oboupohlavné květy pak jde o: gynomonoecii
  • Druhy s rostlinami s oboupohlavnými květy a s rostlinami s pouze samčími květy se označuje jako: androdioecie
  • Pokud jsou u druhu na každém jedinci samčí a oboupohlavné květy pak jde o: andromonoecii
  • Pokud jsou u druhu na každém jedinci samčí, samičí i oboupohlavné květy pak jde o: trimonoecii
  • Pentacyklický květ má: květ uspořádán v pěti kruzích
  • Květy největšího množství krytosemenných (Magnoliopsida) jsou: pentacyklické
  • Květy největšího množství jehličnanů (Pinopsida) jsou: jehličnany květy nemají
  • Cyklické květy mají: části květů uspořádány v kruzích
  • Acyklické květy mají: květní části uspořádány ve spirále
  • Podle počtu členů v jednom kruhu v uspořádání květů u jednoděložných (výv. linie Monocots) jsou nejčastěji zastoupeny druhy: trimerické
  • Podle počtu členů v jednom kruhu v uspořádání květů u dvouděložných (výv. linie Eudicots) jsou nejčastěji zastoupeny druhy: pentamerické
  • Izomerické květy mají: stejný počet květních částí
  • Anizomerické květy mají: nestejný počet květních částí
  • Je-li květ trimerický, pak: má tři členy v každém kruhu
  • Je-li květ zygomorfní, pak je: souměrný
  • Je-li květ aktinomorfní, pak je: pravidelný
  • Jsou-li v květu květní obaly rozlišené, pak se rozlišují na: kalich a korunu
  • Baňkovitě rozšířené květní lůžko, které obsahuje zcela nebo částečně semeník, označujeme jako: češuli
  • Vývojově původnější květní lůžko je: prodloužené
  • Pokud jsou volné korunní lístky rozlišeny na dolní úzkou část a horní široce lupenitou, pak se spodní část nazývá: nehet
  • Dutý kuželovitý útvar květu, v nějž může být protažen korunní nebo okvětní lístek, označujeme jako: ostruha
  • Pokud nejsou rozlišitelné u květu kalich a koruna, pak hovoříme o: okvětí
  • Pakorunku má například: narcis (Narcissus)
  • Konvalinka vonná (Canvallaria majalis) má: srostlé okvětní lístky
  • Květ bobovitých (Fabaceae) nemá: pakorunku
  • Okvětí: nelze rozčlenit na kalich a korunu
  • Andreceum je: soubor všech tyčinek v květu
  • Tyčinky se neskládají z: blizny
  • Staminodium je: tyčinka ztrativší schopnost tvorby pylu
  • Srůstem nitek a/nebo prašníků vzniká: synandrium
  • Pokud jsou v květu dvě tyčinky delší než zbylé dvě tyčinky, pak jsou: dvoumocné
  • Pokud jsou v květu čtyři tyčinky delší než zbylé dvě tyčinky, pak jsou: čtyřmocné
  • Pokud je v květu deset tyčinek a devět je srostlých a jedna je volná, pak jde o tyčinky: dvoubratré
  • Pokud v květu srůstají všechny tyčinky do jediného svazku, pak hovoříme o tyčinkách: jednobratrých
  • Gynostemium vzniká srůstem: čnělky a tyčinky nebo tyčinek
  • Gynostegium vzniká srůstem: andrecea s gyneceem
  • Pestík se neskládá z: nitky
  • Apokarpní gyneceum je tvořeno: větším množstvím jednoplodolistových pestíků
  • Cenokarpní gyneceum je tvořeno: jedním pestíkem srostlým z většího množství plodolistů
  • Pokud plodolisty v květu srůstají stěnami, pak hovoříme o cenokarpní placentaci: synkarpní
  • Pokud plodolisty v květu srůstají jen svými okraji, pak hovoříme o cenokarpní placentaci: parakarpní
  • Pokud vajíčka vyrůstají na celé ploše plodolistu, pak hovoříme o placentaci: laminární
  • Čnělky s terčovitě rozšířenou bází označované jako stylopodium jsou známé z čeledi: miříkovité (Apiaceae)
  • Čnělka vyrůstající ze středu hluboce děleného semeníku se nazývá: gynobazická
  • Čnělce se podobající horní konce plodolistu u nedokonale srostlého cenokarpního gynecea (lomikámen, Saxifraga; hvozdíkovité, Caryophyllaceae) se označují jako: stylodia
  • V květním vzorci zkratka C znamená: koruna
  • V květním vzorci zkratka K znamená: kalich
  • V květním vzorci zkratka P znamená: okvětí
  • V květním vzorci zkratka A znamená: tyčinky
  • V květním vzorci zkratka G znamená: pestíky
  • Entomogamie je způsob přenosu pylu: hmyzem
  • Anemogamie je způsob přenosu pylu: větrem
  • Ornitogamie je způsob přenosu pylu: ptáky
  • Malakogamie je způsob přenosu pylu: měkkýši
  • Chiropterogamie je způsob přenosu pylu: kaloni
  • Samosprašnosti mnohé druhy krytosemenných rostlin zabraňují mimo jiné proterandrií, což znamená, že: tyčinky s pylem dozrávají dříve než gyneceum
  • Samosprašnosti mnohé druhy krytosemenných rostlin zabraňují mimo jiné proterogynií, což znamená, že: gyneceum dozrává dříve než tyčinky s pylem
  • U květenství hroznovitě větvených vykvétají postupně květy: odzdola nahoru nebo od obvodu ke středu
  • U květenství vrcholičnatě větvených vykvétají postupně květy: shora dolů nebo od středu k obvodu
  • Pokud v úžlabí listenu vyrůstá květní stopka s květem, pak se jedná o: jednoduché květenství
  • Pokud v úžlabí listenu vyrůstá dílčí květenství s květy, pak se jedná o: složené květenství
  • Jednoduchým květenstvím (ve vývojovém slova smyslu) není: lata
  • Jednoduchým květenstvím (ve vývojovém slova smyslu) není: vijan
  • Jednoduchým květenstvím je: klas
  • Zákrovní listeny jsou charakteristické pro: úbor
  • Existence jazykovitých a trubkovitých květů je charakteristická pro: úbor
  • Květy miříkovitých (Apiaceae) jsou upořádány do: složených okolíků
  • Plevy, pluchy, plušky a plenky jsou součástí složeného květenství: klásek
  • Suchý jednosemenný nepukavý plod tvořený jedním nebo více plodolisty, opadávající jako celek, suché oplodí těsně přiléhá k osemení; častá jsou létací zařízení, je:nažka
  • Dvounažka je typickým plodem čeledi: miříkovité (Apiaceae)
  • Suchý nepukavý jednosemenný plod tvořený 2 plodolisty, oplodí srůstá s osemením, je: obilka
  • Mezi suché poltivé plody nepatří: tobolka
  • Mezi suché poltivé plody patří: tvrdka
  • Mezi suché poltivé plody patří: struk
  • Lusk na rozdíl od šešule: vzniká z jednoho plodolistu
  • Mezi souplodí nepatří: bobule
  • Souplodí má např.: jahodník (Fragaria)
  • Mezi souplodí patří: hesperidium
  • Peckovice je: plod pravý dužnatý
  • Hustě nahloučené plody vznikající z jednoho apokarpního květu, označujeme jako: souplodí
  • Soubor plodů vzniklý z celého květenství srůstem květních lůžek nebo i samotných plodů označujeme jako: plodenství
  • Plodem kakaovníku (Theobroma cacao) je: bobule

Gymnospermae

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – nahosemenné (s. 189-194)
  • systém podle Lu et al., 2014 a Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Endosporie je mimo jiné skupiny vyvinuta i u všech: semenných rostlin (Spermatophyta)
  • Všechny semenné rostliny (Spermatophyta) jsou mimo jiné: heterosporické
  • V megasporangiu semenných rostlin se nachází: jediná megaspora
  • Pylové zrno nahosemenných rostlin je v podstatě: nedovyvinutý gametofyt
  • Mikrospóry nahosemenných rostlin: jsou základem pro vývoj pylových zrn
  • Eustélé je apomorfií: semenných rostlin (Spermatophyta)
  • Pro bovici (Pinus) platí: vajíčka nejsou uvnitř uzavřeného plodolistu
  • Cykasovité z čeledi Cycadaceae: netvoří megasporofylové šištice
  • Cykasovité z čeledi Cycadaceae: mají gametofyt neschopný samostatné existence
  • Cykasovité z čeledi Cycadaceae: jsou dvoudomé rostliny
  • Zástupci čeledi zamiovité/kejákovité (Zamiaceae): tvoří megasporofylové šištice
  • Často pěstovaná Zamia furfuracea patří mezi: třída Cycadopsida
  • Jinany (Ginkgopsida) mají: listy s vidličnatou žilnatinou
  • Jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) patří mezi: nahosemenné (Gymnospermae)
  • Jehličnany (Pinopsida) mají: xylém pouze s tracheidami
  • Jehličnany (Pinopsida) mají: eustélé
  • Na mikrosporofylech jehličnanů (Pinopsida) jsou: dvě mikrosporangia
  • Jehličnany (Pinopsida) nemají: květy
  • Samčí gametofyt jehličnanů (Pinopsida), mikroprohalium, má obvykle: 4 hlavní buňky
  • Obvyklým počtem archegonií na samičích gametofytech jehličnanů (Pinopsida) je: 2 
  • Plodem tisu (Taxus) je: tisy plody nevytváří
  • Existence dvou vzdušných vaků je specifická pro kterou skupinu rostlin: borovicovité (Pinaceae)
  • Mezi borovicovité (Pinaceae) nepatří: tis červený (Taxus baccata)
  • Borovice černá (Pinus nigra): má dvě jehlice na brachyblastech
  • Jedlovec (Tsuga) a douglaska (Pseudotsuga) patří do čeledi: borovicovité (Pinaceae)
  • Toreja (Torreya) patří mezi: tisovité (Taxaceae)
  • Monotypické severoamerické nebo východoasijské rody metasekvoje (Metasequoia), sekvojovec (Sequoiadendron), sekvoje (Sequoia) a kryptomérie (Cryptomeria) patří mezi: cypřišovité (Cupressaceae)
  • Blahočet ztepilý (Araucaria heterophylla) je: jehličnan (Pinopsida)
  • Damaroň (Agathis) je: jehličnan (Pinopsida)
  • Nohoplod (Podocarpus) je: jehličnan (Pinopsida)
  • Primitivní tracheje a zbrázděná pylová zrna jsou pokrokové znaky krytosemenných, které můžeme nelézt i zástupců které skupiny nahosemenných?: Gnetales
  • V jihovýchodní Asii se pěstuje jako ovocná dřevina i jeden rod nahosemenných rostlin, který?: liánovec (Gnetum)
  • Zvláštností Welwitschie podivné (Welwitschia mirabilis) je: neukončený růst listů

Lycopodiophyta, Monilophyta

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – příslušná část (s. 182-188)
  • systém podle Simpson (2010)
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Mezi apomorfie vývojové větve Polysporangiophyta nepatří: lignin
  • Kořeny (pravé) jsou apomorfií: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
  • Doba diferenciace Tracheophyta (cévnaté rostliny) je předpokládána na: konec Siluru
  • Rhyniopsida (ryniofyty) jsou považovány za bazální skupinu: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
  • Endarchní protoxylém v kořenech a exarchní v prýtu jsou typické pro: plavuně (Lycopodiophyta)
  • Exarchní protoxylém v kořenech a endarchní v prýtu jsou typické pro: Euphyllophyta
  • Nejprimitivnějšími recentními cévnatými rostlinami jsou: plavuně (Lycopodiophyta)
  • Mikrofylní vývojová linie suchozemských rostlin má recentní pokračovatele v: plavuních (Lycopodiopsida)
  • Recentní zástupci plavuní (Lycopodiopsida) mají ve stoncích převážně: plektostélé
  • Trofofyl je: asimilující list cévnatých rostlin
  • Sporangia výtrusných Tracheophyta (cévnaté rostliny) bez prstence a mnohovrstevná jsou označována jako: eusporangiátní 
  • Dlouhověký gametofyt je charakteristický pro: plavuně (Lycopodiopsida)
  • Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: rodozměna je izosporická
  • Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: mají gametofyt nezávislý na sporofytu
  • Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je heterosporická
  • Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je endosporická
  • Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je heterosporická
  • Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je endosporická
  • Drobné byliny vzhledem připomínající mechorosty, s heterosporickou rodozměnou z třídy plavuní (Lycopodiopsida) jsou řazeny do čeledi: vranečkovité (Selaginellaceae)
  • Pro vranečkovité (Selaginellopsida) platí: vytvářejí ligulu
  • Dvě sesterské vývojové linie Euphyllophyta jsou: Monilophyta a Lignophyta
  • Zástupci vývojové linie Monilophyta nemají: aktinostélé
  • Mezi zástupce vývojové linie Monilophyta s eusporangiátním sporangiem patří: Equisetales, Ophioglossales, Psilotales, Marattiales
  • Přesličky (Equisetales) mají: redukované megafylní listy
  • Dva typy lodyh – jarní nezelenou a letní zelenou vytváří: přeslička rolní (Equisetum arvense)
  • Mrštníky (haptery = elatery) nacházíme u: přesliček (Equisetales)
  • Pro přesliček (Equisetales) platí: rodozměna je izosporická
  • Základním rozlišovacím znakem sterilních stonků mezi přesličkou bahenní (Equisetum palustre) a přesličkou rolní (Equisetum arvense) je: poměr velikosti lodyžních a větevních listů
  • Řád Osmundales řadíme do: kapradiny (Polypodiidae)
  • Zástupci řádu Salviniales jsou: heterosporičtí
  • Rod azola (Azolla) patří mezi: Salviniales
  • Kapradiny, které tvoří “kmen”, patří do několika řádů, pravé stromové kapradiny však nejdeme pouze v řádu: Cyatheales
  • Kapradiny řád Polypodiales jsou: izosporické
  • Čeleď žebrovicovité (Blechnaceae) patří mezi: Polypodiales
  • Výraznou okrasnou kapradinou s výrazně dimorfickými sporofyly a trofofyly je: pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
  • Výrazně odlišné trofofyly a sporofyly nemají: kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
  • Mezi čeledě podtřídy Polypodiidae nepatří: přesličkovité (Equisetaceae)
  • Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: ledviník (LomariopsisNephrolepis)
  • Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: parožnatka (Platicerium)

Rostlinné orgány – vegetativní

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 5. Rostlinné orgány – vegetativní část (s. 78-107)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Ke generativním rostlinným orgánům patří: květ
  • Kořen je rostlinným orgánem: nečlánkovaným
  • Radikula je označení pro: kořínek, jímž klíčí semenné rostliny
  • Kořen na rozdíl od stonku: není článkovaný
  • Pokud hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají adventivní kořeny, které jsou po celé délce stejně tlusté, pak hovoříme o: homorhizii
  • Pokud hlavní kořen vytrvání po celý život rostliny a vyrůstají z něj kořeny vedlejší, pak hovoříme o: alorhizii
  • Primární kořeny vznikají činností vrcholového meristému. Za vzrostným vrcholem, kde se buňky dělí, se nachází: prodlužovací zóna
  • Složkou primární kůry (cortexu) kořene není: epidermis
  • Casparyho proužek můžeme najít v: endodermis
  • Střední válec kořene odděluje od zbytku kořene: endodermis
  • Vrstva parenchymatických buněk oddělujících endodermis a cévní svazek ve středním válci kořene se označuje jako: pericykl
  • Pokud podléhá kořen semenných rostlin druhotnému tloustnutí, pak mají cévní svazky charakter: kolaterální
  • Adventivní chůdovité kořeny má: pandán (Pandanus)
  • Kořenové adventivní pupeny jsou charakteristické pro: pcháč rolní (Cirsium arvense)
  • Pro kořeny nejsou pěstovány: lilek brambor (Solanum tuberosum)
  • Příčepové kořeny slouží jako: k přichycení k povrchu v negravitační poloze
  • Haustoria jsou: kořeny cizopasných a polocizopasných rostlin
  • Stonek na rozdíl od kořene: je článkovaný
  • První nadděložní článek stonku se označuje jako: epikotyl
  • Základ stonku embrya semenných rostlin (zahrnujícím vzrostný vrchol) se označuje jako: plumula
  • První článek stonku mezi kořenem a děložními lístky se označuje jako: hypokotyl
  • Kolénka lipnicovitých (Poaceae) jsou ve skutečnosti: nody
  • Pokud jsou internodia zkrácena, pak vznikají: brachyblasty
  • Dutý stonek s kolénky, typický pro zástupce lipnicovitých (Poaceae), označujeme jako: stéblo
  • Olistěný bylinný dužnatý stonek označujeme jako: lodyha
  • Bezlistý stonek nebo stonek se šupinkami označujeme jako: stvol
  • Primární kůra (cortex) stonku není tvořena: rhizodermis
  • Letokruhy u druhotně tloustnoucích stonků vznikají: dělením kambia
  • Jádro a běl jsou pojmy, které se uvádějí v souvislosti s: dřevem sekundárně tloustnoucích stonků
  • Buňky jarního dřeva jsou oproti buňkám letního dřeva: větší
  • Pokud rostlina tvoří květy přímo na kmeni, pak hovoříme o: kauliflorii
  • Pokud rostlina tvoří květy visící na dlouhých „šňůrovitých“ větvích, pak hovoříme o: flageliflorii
  • Adventivní pupeny se mohou nacházet: na kořenech, stoncích i listech
  • Původní typ větvení cévnatých rostlin, který najdeme i u některých recentních rostlin, jako jsou plavuně (Lycopodiopsida), je větvení: dichotomické
  • Pokud boční větve nepřerůstají hlavní stonek, pak hovoříme o větvení: monopodiálním
  • Pokud jedna boční větev přerůstá hlavní stonek, který vytlačuje do bočního postavení, pak hovoříme o větvení: sympodiálním
  • Pokud u rostliny dochází k zastavení růstu vzrostného vrcholu a jeho funkci přebírají dva postranní pupeny (jako u šeříku, Syringia), pak hovoříme o: dicháziu
  • Modifikací stonku jsou: kolce
  • Fylokládia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
  • Kladódia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
  • Úponky révy vinné (Vitis vinifera) jsou přeměněné: hlavní stonky
  • Nadzemní části stonku s prodlouženými internodii, které jsou často plazivé, sloužící obvykle k vegetativnímu rozmnožování se označují jako: stolony
  • Oddenky: jsou článkované
  • Podzemní části stonku sloužící k překonání nepříznivého období a ukládání zásobních látek se označují jako: oddenky
  • Brambory (Solanum tuberosum) jsou pěstovány pro: oddenkové hlízy
  • Ředkvičky (Raphanus sativus) jsou pěstovány pro: hypokotylové hlízy
  • Pacibulky v květenství (sloužící k vegetativnímu rozmnožování) vytváří např.: česnek kuchyňský (Allium sativum)
  • Hospodářský význam kedluben je založen na: stonkových hlízách
  • Stromy a keře vyšší než 30 cm, apikální meristémy chráněné vůči mrazu a vyschnutí, vždy zelené nebo sezóně zelené, jsou charakteristické vlastnosti: fanerofytů
  • Keře nebo polokeře, jejichž meristémy jsou blízko u povrchu půdy (do 30 cm) a mohou být chráněny sněhovou pokrývkou, jsou charakteristické vlastnosti: chamaefytů
  • Dvouleté a vytrvalé byliny, jejichž obnovovací orgány jsou uloženy těsně při povrchu půd (např. trávy, rostliny s růžicemi, rostliny s výběžky, rostliny s přímou lodyhou) označujeme jako: hemikryptofyty
  • Jednoleté byliny, které přetrvávají nepříznivé období v semenech, označujeme jako: terofyty
  • Dělohy u rostlin jsou: listové formace
  • Mezi listové formace nepatří: hypokotyl
  • Listové útvary v květenství, v jejichž paždí vyrůstá květ nebo květenství jsou označovány jako: listeny
  • Pleviny můžeme najít: listech kapradin (Polypodiidae)
  • Palisty jsou: párové útvary na bázi listů
  • Nesouměrný typ lupenitých listů je charakteristický pro: jilmy (Ulmus)
  • Pokud z nodu stonku vyrůstá jen jeden list, pak hovoříme o postavení: střídavém
  • Pokud z nodu stonku vyrůstá více než dva listy, pak hovoříme o postavení: přeslenitém
  • Pokud z nodu stonku vyrůstají dva listy, pak hovoříme o postavení: vstřícném
  • Pokud z nodu vyrůstají dva listy ve vstřícném postavení a ve dvou sousedních uzlinách se postavení listů střídá, pak hovoříme o postavení: křižmostojném
  • Pokud je list přisedlý, pak to znamená, že: vždy nemá řapík
  • Fylódia jsou: rozšířené řapíky listů podobné čepeli
  • Botka rdestovitých (Polygonaceae) je: srostlými palisty
  • Mezi ligulární útvary patří: ouška
  • Mezi ligulární útvary patří: jazýček
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně maximálně 1/3 listu, pak hoříme o členění: laločnatém
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/3 až 1/2 listu, pak hoříme o členění: klaném
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/2 až 2/3 listu, pak hoříme o členění: dílném
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně minimálně 2/3 listu, pak hoříme o členění: sečném
  • Javory (Acer) mají listy: dlanitě členěné
  • Duby (Quercus) mají listy: zpeřeně členěné
  • Lípy (Tilia) má list: bifaciální
  • Kosatec (Iris) má list: izolaterální
  • List jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) je: zpeřeně složený
  • Lilek brambor (Solanum tuberosum) má listy: přetrhovaně zpeřené
  • Ořešák královský (Juglans regia) má listy: lichozpeřené
  • Pokud se listy na jedné rostlině neliší tvarem, ale liší se velikostí (Selaginella, vraneček; Acer platanoides, javor mléč), pak hovoříme o: anizofylii
  • Žilnatina listů habrů (Carpinus) je: zpeřená
  • Žilnatina listů javorů (Acer): dlanitá
  • Žilnatina listů lipnicovitých (Poaceae) je: rovnoběžná
  • Palisádový a houbový parenchym je charakteristický pro kterou část rostlin?: list
  • Ostny jsou přeměnou: listu
  • Láčka sloužící u láčkovek (Nepenthaceae) k lapání hmyzu je přeměnou: listu

Rostlinná pletiva

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 4. Buňky a pletiva rostlinného těla (s. 48-77)

Otázky a odpovědi

  • Soubor spolu spojených (přes střední vrstvu buněčné stěny – střední lamelu) a vzájemně integrujících buněk, které mají společný původ a vytváří strukturní a funkční celky označujeme jako: pletiva
  • Meristémy je označení pro: dělivá pletiva
  • Apikální meristém se nachází: na vrcholech prýtu a kořene
  • Laterální meristémy se nachází: na okraji orgánů = po stranách s osou orgánů
  • Interkalární meristémy se nachází: mezi trvalými pletivy
  • Sekundární vodivá pletiva produkuje: kambium
  • Sekundární krycí pletiva produkuje: felogen
  • Kambium je příkladem: laterálního meristému
  • Kambium produkuje (mimo jiné): dřevo
  • Kambium produkuje (mimo jiné): lýko
  • Felogen produkuje (mimo jiné): felem
  • Felogen produkuje (mimo jiné): felodermu
  • Felogen je příkladem: laterálního meristému
  • Sekundární dřevo a sekundární lýko produkuje: kambium
  • Meristémy na bázi stokových internodií ve stéblech trav jsou příkladem: interkalárního meristému
  • Mezi typická základní pletiva nepatří: fanerofyt
  • Chlorenchym je označení pro: buňky parenchymu s chloroplasty
  • Nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: kolenchymu
  • Velkými intercelulárami se vyznačuje pletivo: aerenchymu
  • Buňky parenchymatického pletiva: jsou schopny dalšího dělení
  • Deskový kolenchym je charakteristický pro: stonky hluchavkovitých (Lamiaceae)
  • Sklerenchymatická vlákna: mohou lignifikovat
  • Nelignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: len setý (Linum usitatissimum)
  • Lignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: banánovník textilní (Musa textilis)
  • Rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: sklerenchymu
  • Krátké buňky se ztloustlou buněčnou stěnou, která je silně lignifikována a opatřena jednoduchými tečkami (buňky často zůstávají živé) označujeme jako: sklereidy
  • Cévice (tracheidy) a cévy (tracheje) tvoří: xylém
  • Cévice (tracheidy) jsou oproti cévám (tracheje): fylogeneticky starší
  • Cévy (tracheje) jsou oproti cévicím (tracheidy): fylogeneticky mladší
  • Rozvod vody a v ní rozpuštěných minerálních látek z kořenů do místa spotřeby, tzv. vzestupný proud, má v rostlinném těle na starosti: xylém
  • Při diferenciaci vodivých pletiv platí, že: protoxylém se diferencuje před mataxylémem 
  • Asimiláty (nejčastěji sacharózu s vodou) z místa vzniku (především listů) do podzemních orgánů, popřípadě k apikálním meristémům prýtu, květům, plodům a semenům, transportuje: floém
  • Funkční buňky floému: jsou živé
  • Lýkovou část vodivých pletiv tvoří: floém
  • Články sítkovic jsou oproti sítkovým buňkám: širší
  • Články sítkovic můžeme nalézt: ve floému krytosemenných rostlin
  • Soustavu cévních svazků spolu se základním a zásobním pletivem ve stonku, kořeni a listové žilnatině označujeme jako: stélé
  • Střední válec s jediným cévním svazkem, který je koncentrický dřevostředný se označuje jako: protostélé
  • Vývojovým předchůdcem sifonostélé je: protostélé
  • Plektostélé je charakteristické svým výskytem pro: Lycopodiophyta (plavuní) 
  • Diktyostélé nalézáme u několika skupin rastlin, všechny patří mezi: Monilophyta (kapraďorosty)
  • Střední válec stonků dvouděložných s cévními svazky kolaterálními uspořádanými do kruhu se označuje jako: eustélé
  • Střední válec s volně roztroušenými kolaterálními svazky ve stonku (typický např. pro stonky jednoděložných) se označuje jako: ataktostélé
  • Epidermis je: pokožka prýtu
  • Sekundární krycí pletivo stonků u druhotně tloustnoucích rostlin se označuje jako: peridermis
  • Až na několik výjimek buňky epidermis: nemají chloroplasty
  • Kutikula se nachází na povrchu: buněk epidermis
  • Velamen je: pokožka kořenů rostlin u epifytů
  • Rhizodermis: nemá kutikulu
  • Trichomy: jsou epidermálního původu
  • Vícebuněčné útvary na povrchu epidermis vznikající z buněk epidermis i podpokožkových buněk se označují jako: emergence
  • Sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo se označuje jako: felogen
  • Periderm se skládá z: felemu a felodermu
  • Lenticely (čočinky) plní funkci: provětrávací
  • Mezi vnější vylučovací pletiva nepatří: idioblasty
  • Mezi vnitřní vylučovací pletiva patří: mléčnice
  • Tentakule jsou charakteristické pro: masožravé rostliny
  • Nektária jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Solné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Vonné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Idioblasty jsou: buňky vnitřního vylučovacího pletiva
  • Mléčnice obsahují: latex
  • Mezi vylučovací pletiva nepatří: lenticely