Lycopodiophyta, Monilophyta

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – příslušná část (s. 182-188)
  • systém podle Simpson (2010)
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Mezi apomorfie vývojové větve Polysporangiophyta nepatří: lignin
  • Kořeny (pravé) jsou apomorfií: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
  • Doba diferenciace Tracheophyta (cévnaté rostliny) je předpokládána na: konec Siluru
  • Rhyniopsida (ryniofyty) jsou považovány za bazální skupinu: Tracheophyta (cévnaté rostliny) 
  • Endarchní protoxylém v kořenech a exarchní v prýtu jsou typické pro: plavuně (Lycopodiophyta)
  • Exarchní protoxylém v kořenech a endarchní v prýtu jsou typické pro: Euphyllophyta
  • Nejprimitivnějšími recentními cévnatými rostlinami jsou: plavuně (Lycopodiophyta)
  • Mikrofylní vývojová linie suchozemských rostlin má recentní pokračovatele v: plavuních (Lycopodiopsida)
  • Recentní zástupci plavuní (Lycopodiopsida) mají ve stoncích převážně: plektostélé
  • Trofofyl je: asimilující list cévnatých rostlin
  • Sporangia výtrusných Tracheophyta (cévnaté rostliny) bez prstence a mnohovrstevná jsou označována jako: eusporangiátní 
  • Dlouhověký gametofyt je charakteristický pro: plavuně (Lycopodiopsida)
  • Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: rodozměna je izosporická
  • Pro plavuně (Lycopodiopsida) platí: mají gametofyt nezávislý na sporofytu
  • Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je heterosporická
  • Pro vranečkovité (Selaginellaceae) platí: rodozměna je endosporická
  • Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je heterosporická
  • Pro šídlatkovité (Isoetaceae) platí: rodozměna je endosporická
  • Drobné byliny vzhledem připomínající mechorosty, s heterosporickou rodozměnou z třídy plavuní (Lycopodiopsida) jsou řazeny do čeledi: vranečkovité (Selaginellaceae)
  • Pro vranečkovité (Selaginellopsida) platí: vytvářejí ligulu
  • Dvě sesterské vývojové linie Euphyllophyta jsou: Monilophyta a Lignophyta
  • Zástupci vývojové linie Monilophyta nemají: aktinostélé
  • Mezi zástupce vývojové linie Monilophyta s eusporangiátním sporangiem patří: Equisetales, Ophioglossales, Psilotales, Marattiales
  • Přesličky (Equisetales) mají: redukované megafylní listy
  • Dva typy lodyh – jarní nezelenou a letní zelenou vytváří: přeslička rolní (Equisetum arvense)
  • Mrštníky (haptery = elatery) nacházíme u: přesliček (Equisetales)
  • Pro přesliček (Equisetales) platí: rodozměna je izosporická
  • Základním rozlišovacím znakem sterilních stonků mezi přesličkou bahenní (Equisetum palustre) a přesličkou rolní (Equisetum arvense) je: poměr velikosti lodyžních a větevních listů
  • Řád Osmundales řadíme do: kapradiny (Polypodiidae)
  • Zástupci řádu Salviniales jsou: heterosporičtí
  • Rod azola (Azolla) patří mezi: Salviniales
  • Kapradiny, které tvoří “kmen”, patří do několika řádů, pravé stromové kapradiny však nejdeme pouze v řádu: Cyatheales
  • Kapradiny řád Polypodiales jsou: izosporické
  • Čeleď žebrovicovité (Blechnaceae) patří mezi: Polypodiales
  • Výraznou okrasnou kapradinou s výrazně dimorfickými sporofyly a trofofyly je: pérovník pštrosí (Matteucia struthiopteris)
  • Výrazně odlišné trofofyly a sporofyly nemají: kapraď samec (Dryopteris filix-mas)
  • Mezi čeledě podtřídy Polypodiidae nepatří: přesličkovité (Equisetaceae)
  • Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: ledviník (LomariopsisNephrolepis)
  • Tropickým rodem kapradin často pěstovaným jako okrasná pokojovka je: parožnatka (Platicerium)

Rostlinné orgány – vegetativní

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 5. Rostlinné orgány – vegetativní část (s. 78-107)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde
  • názvosloví podle Danihelka, Chrtek & Kaplan, 2012, publikace zde

Otázky a odpovědi

  • Ke generativním rostlinným orgánům patří: květ
  • Kořen je rostlinným orgánem: nečlánkovaným
  • Radikula je označení pro: kořínek, jímž klíčí semenné rostliny
  • Kořen na rozdíl od stonku: není článkovaný
  • Pokud hlavní kořen zastavuje růst a jeho funkci přebírají adventivní kořeny, které jsou po celé délce stejně tlusté, pak hovoříme o: homorhizii
  • Pokud hlavní kořen vytrvání po celý život rostliny a vyrůstají z něj kořeny vedlejší, pak hovoříme o: alorhizii
  • Primární kořeny vznikají činností vrcholového meristému. Za vzrostným vrcholem, kde se buňky dělí, se nachází: prodlužovací zóna
  • Složkou primární kůry (cortexu) kořene není: epidermis
  • Casparyho proužek můžeme najít v: endodermis
  • Střední válec kořene odděluje od zbytku kořene: endodermis
  • Vrstva parenchymatických buněk oddělujících endodermis a cévní svazek ve středním válci kořene se označuje jako: pericykl
  • Pokud podléhá kořen semenných rostlin druhotnému tloustnutí, pak mají cévní svazky charakter: kolaterální
  • Adventivní chůdovité kořeny má: pandán (Pandanus)
  • Kořenové adventivní pupeny jsou charakteristické pro: pcháč rolní (Cirsium arvense)
  • Pro kořeny nejsou pěstovány: lilek brambor (Solanum tuberosum)
  • Příčepové kořeny slouží jako: k přichycení k povrchu v negravitační poloze
  • Haustoria jsou: kořeny cizopasných a polocizopasných rostlin
  • Stonek na rozdíl od kořene: je článkovaný
  • První nadděložní článek stonku se označuje jako: epikotyl
  • Základ stonku embrya semenných rostlin (zahrnujícím vzrostný vrchol) se označuje jako: plumula
  • První článek stonku mezi kořenem a děložními lístky se označuje jako: hypokotyl
  • Kolénka lipnicovitých (Poaceae) jsou ve skutečnosti: nody
  • Pokud jsou internodia zkrácena, pak vznikají: brachyblasty
  • Dutý stonek s kolénky, typický pro zástupce lipnicovitých (Poaceae), označujeme jako: stéblo
  • Olistěný bylinný dužnatý stonek označujeme jako: lodyha
  • Bezlistý stonek nebo stonek se šupinkami označujeme jako: stvol
  • Primární kůra (cortex) stonku není tvořena: rhizodermis
  • Letokruhy u druhotně tloustnoucích stonků vznikají: dělením kambia
  • Jádro a běl jsou pojmy, které se uvádějí v souvislosti s: dřevem sekundárně tloustnoucích stonků
  • Buňky jarního dřeva jsou oproti buňkám letního dřeva: větší
  • Pokud rostlina tvoří květy přímo na kmeni, pak hovoříme o: kauliflorii
  • Pokud rostlina tvoří květy visící na dlouhých „šňůrovitých“ větvích, pak hovoříme o: flageliflorii
  • Adventivní pupeny se mohou nacházet: na kořenech, stoncích i listech
  • Původní typ větvení cévnatých rostlin, který najdeme i u některých recentních rostlin, jako jsou plavuně (Lycopodiopsida), je větvení: dichotomické
  • Pokud boční větve nepřerůstají hlavní stonek, pak hovoříme o větvení: monopodiálním
  • Pokud jedna boční větev přerůstá hlavní stonek, který vytlačuje do bočního postavení, pak hovoříme o větvení: sympodiálním
  • Pokud u rostliny dochází k zastavení růstu vzrostného vrcholu a jeho funkci přebírají dva postranní pupeny (jako u šeříku, Syringia), pak hovoříme o: dicháziu
  • Modifikací stonku jsou: kolce
  • Fylokládia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
  • Kladódia jsou: přeměněný stonek přebírající asimilační funkci listů
  • Úponky révy vinné (Vitis vinifera) jsou přeměněné: hlavní stonky
  • Nadzemní části stonku s prodlouženými internodii, které jsou často plazivé, sloužící obvykle k vegetativnímu rozmnožování se označují jako: stolony
  • Oddenky: jsou článkované
  • Podzemní části stonku sloužící k překonání nepříznivého období a ukládání zásobních látek se označují jako: oddenky
  • Brambory (Solanum tuberosum) jsou pěstovány pro: oddenkové hlízy
  • Ředkvičky (Raphanus sativus) jsou pěstovány pro: hypokotylové hlízy
  • Pacibulky v květenství (sloužící k vegetativnímu rozmnožování) vytváří např.: česnek kuchyňský (Allium sativum)
  • Hospodářský význam kedluben je založen na: stonkových hlízách
  • Stromy a keře vyšší než 30 cm, apikální meristémy chráněné vůči mrazu a vyschnutí, vždy zelené nebo sezóně zelené, jsou charakteristické vlastnosti: fanerofytů
  • Keře nebo polokeře, jejichž meristémy jsou blízko u povrchu půdy (do 30 cm) a mohou být chráněny sněhovou pokrývkou, jsou charakteristické vlastnosti: chamaefytů
  • Dvouleté a vytrvalé byliny, jejichž obnovovací orgány jsou uloženy těsně při povrchu půd (např. trávy, rostliny s růžicemi, rostliny s výběžky, rostliny s přímou lodyhou) označujeme jako: hemikryptofyty
  • Jednoleté byliny, které přetrvávají nepříznivé období v semenech, označujeme jako: terofyty
  • Dělohy u rostlin jsou: listové formace
  • Mezi listové formace nepatří: hypokotyl
  • Listové útvary v květenství, v jejichž paždí vyrůstá květ nebo květenství jsou označovány jako: listeny
  • Pleviny můžeme najít: listech kapradin (Polypodiidae)
  • Palisty jsou: párové útvary na bázi listů
  • Nesouměrný typ lupenitých listů je charakteristický pro: jilmy (Ulmus)
  • Pokud z nodu stonku vyrůstá jen jeden list, pak hovoříme o postavení: střídavém
  • Pokud z nodu stonku vyrůstá více než dva listy, pak hovoříme o postavení: přeslenitém
  • Pokud z nodu stonku vyrůstají dva listy, pak hovoříme o postavení: vstřícném
  • Pokud z nodu vyrůstají dva listy ve vstřícném postavení a ve dvou sousedních uzlinách se postavení listů střídá, pak hovoříme o postavení: křižmostojném
  • Pokud je list přisedlý, pak to znamená, že: vždy nemá řapík
  • Fylódia jsou: rozšířené řapíky listů podobné čepeli
  • Botka rdestovitých (Polygonaceae) je: srostlými palisty
  • Mezi ligulární útvary patří: ouška
  • Mezi ligulární útvary patří: jazýček
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně maximálně 1/3 listu, pak hoříme o členění: laločnatém
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/3 až 1/2 listu, pak hoříme o členění: klaném
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně 1/2 až 2/3 listu, pak hoříme o členění: dílném
  • Pokud je jednoduchý list členěný do úrovně minimálně 2/3 listu, pak hoříme o členění: sečném
  • Javory (Acer) mají listy: dlanitě členěné
  • Duby (Quercus) mají listy: zpeřeně členěné
  • Lípy (Tilia) má list: bifaciální
  • Kosatec (Iris) má list: izolaterální
  • List jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) je: zpeřeně složený
  • Lilek brambor (Solanum tuberosum) má listy: přetrhovaně zpeřené
  • Ořešák královský (Juglans regia) má listy: lichozpeřené
  • Pokud se listy na jedné rostlině neliší tvarem, ale liší se velikostí (Selaginella, vraneček; Acer platanoides, javor mléč), pak hovoříme o: anizofylii
  • Žilnatina listů habrů (Carpinus) je: zpeřená
  • Žilnatina listů javorů (Acer): dlanitá
  • Žilnatina listů lipnicovitých (Poaceae) je: rovnoběžná
  • Palisádový a houbový parenchym je charakteristický pro kterou část rostlin?: list
  • Ostny jsou přeměnou: listu
  • Láčka sloužící u láčkovek (Nepenthaceae) k lapání hmyzu je přeměnou: listu

Rostlinná pletiva

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 4. Buňky a pletiva rostlinného těla (s. 48-77)

Otázky a odpovědi

  • Soubor spolu spojených (přes střední vrstvu buněčné stěny – střední lamelu) a vzájemně integrujících buněk, které mají společný původ a vytváří strukturní a funkční celky označujeme jako: pletiva
  • Meristémy je označení pro: dělivá pletiva
  • Apikální meristém se nachází: na vrcholech prýtu a kořene
  • Laterální meristémy se nachází: na okraji orgánů = po stranách s osou orgánů
  • Interkalární meristémy se nachází: mezi trvalými pletivy
  • Sekundární vodivá pletiva produkuje: kambium
  • Sekundární krycí pletiva produkuje: felogen
  • Kambium je příkladem: laterálního meristému
  • Kambium produkuje (mimo jiné): dřevo
  • Kambium produkuje (mimo jiné): lýko
  • Felogen produkuje (mimo jiné): felem
  • Felogen produkuje (mimo jiné): felodermu
  • Felogen je příkladem: laterálního meristému
  • Sekundární dřevo a sekundární lýko produkuje: kambium
  • Meristémy na bázi stokových internodií ve stéblech trav jsou příkladem: interkalárního meristému
  • Mezi typická základní pletiva nepatří: fanerofyt
  • Chlorenchym je označení pro: buňky parenchymu s chloroplasty
  • Nerovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: kolenchymu
  • Velkými intercelulárami se vyznačuje pletivo: aerenchymu
  • Buňky parenchymatického pletiva: jsou schopny dalšího dělení
  • Deskový kolenchym je charakteristický pro: stonky hluchavkovitých (Lamiaceae)
  • Sklerenchymatická vlákna: mohou lignifikovat
  • Nelignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: len setý (Linum usitatissimum)
  • Lignifikovaná sklerenchymatická vlákna jsou častým důvodem pěstování. K rostlinám, které je poskytují, patří: banánovník textilní (Musa textilis)
  • Rovnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou se vyznačují buňky: sklerenchymu
  • Krátké buňky se ztloustlou buněčnou stěnou, která je silně lignifikována a opatřena jednoduchými tečkami (buňky často zůstávají živé) označujeme jako: sklereidy
  • Cévice (tracheidy) a cévy (tracheje) tvoří: xylém
  • Cévice (tracheidy) jsou oproti cévám (tracheje): fylogeneticky starší
  • Cévy (tracheje) jsou oproti cévicím (tracheidy): fylogeneticky mladší
  • Rozvod vody a v ní rozpuštěných minerálních látek z kořenů do místa spotřeby, tzv. vzestupný proud, má v rostlinném těle na starosti: xylém
  • Při diferenciaci vodivých pletiv platí, že: protoxylém se diferencuje před mataxylémem 
  • Asimiláty (nejčastěji sacharózu s vodou) z místa vzniku (především listů) do podzemních orgánů, popřípadě k apikálním meristémům prýtu, květům, plodům a semenům, transportuje: floém
  • Funkční buňky floému: jsou živé
  • Lýkovou část vodivých pletiv tvoří: floém
  • Články sítkovic jsou oproti sítkovým buňkám: širší
  • Články sítkovic můžeme nalézt: ve floému krytosemenných rostlin
  • Soustavu cévních svazků spolu se základním a zásobním pletivem ve stonku, kořeni a listové žilnatině označujeme jako: stélé
  • Střední válec s jediným cévním svazkem, který je koncentrický dřevostředný se označuje jako: protostélé
  • Vývojovým předchůdcem sifonostélé je: protostélé
  • Plektostélé je charakteristické svým výskytem pro: Lycopodiophyta (plavuní) 
  • Diktyostélé nalézáme u několika skupin rastlin, všechny patří mezi: Monilophyta (kapraďorosty)
  • Střední válec stonků dvouděložných s cévními svazky kolaterálními uspořádanými do kruhu se označuje jako: eustélé
  • Střední válec s volně roztroušenými kolaterálními svazky ve stonku (typický např. pro stonky jednoděložných) se označuje jako: ataktostélé
  • Epidermis je: pokožka prýtu
  • Sekundární krycí pletivo stonků u druhotně tloustnoucích rostlin se označuje jako: peridermis
  • Až na několik výjimek buňky epidermis: nemají chloroplasty
  • Kutikula se nachází na povrchu: buněk epidermis
  • Velamen je: pokožka kořenů rostlin u epifytů
  • Rhizodermis: nemá kutikulu
  • Trichomy: jsou epidermálního původu
  • Vícebuněčné útvary na povrchu epidermis vznikající z buněk epidermis i podpokožkových buněk se označují jako: emergence
  • Sekundární laterální meristém, který produkuje sekundární krycí pletivo se označuje jako: felogen
  • Periderm se skládá z: felemu a felodermu
  • Lenticely (čočinky) plní funkci: provětrávací
  • Mezi vnější vylučovací pletiva nepatří: idioblasty
  • Mezi vnitřní vylučovací pletiva patří: mléčnice
  • Tentakule jsou charakteristické pro: masožravé rostliny
  • Nektária jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Solné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Vonné žlázky jsou příkladem: vylučovacích pletiv
  • Idioblasty jsou: buňky vnitřního vylučovacího pletiva
  • Mléčnice obsahují: latex
  • Mezi vylučovací pletiva nepatří: lenticely

Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 3. Soustava rostlin – Vývojová větev: Bryophytae – mechorosty (s. 179-182)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Mechorosty (Bryophytae) jsou  parafyletickou skupinou, která zahrnuje oddělení: Marchantiophyta, Bryophyta, Anthocerotophyta
  • Prvními suchozemskými rostlinami, které mají recentní zástupce, jsou: mechorosty (Bryophytae)
  • Mechorosty (Bryophytae) nemají: cévní svazky
  • Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) nepatří: grana
  • Mezi apomorfie mechorostů (Bryophytae) patří: kutikula
  • Rostliny mechorostů (Bryophytae), na nichž se vytváří gametangia, jsou: 1n
  • Prvoklíček (protonema) mechorostů (Bryophytae) je: 1n
  • Štět s tobolkou u mechorostů (Bryophytae) je: 2n
  • Samičí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: archegonia
  • Samčí pohlavní orgány u mechorostů (Bryophytae) se označují jako: antheridia
  • V anteridiích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: spermatozoidy
  • V archegoniích se u mechorostů (Bryophytae) vytváří: oosféry
  • Porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa) nemá: průduchy
  • Receptákula nesoucí anteridia a archegonia játrovek (Marchantiophyta) jsou: 1n
  • Trhutka sivá (Riccia glauca), která porůstá holou půdu, často hojně na polích, patří mezi: játrovky (Marchantiophyta)
  • Jungermanniopsida jsou třídou: játrovek (Marchantiophyta)
  • Lupenitý typ stélky má: porostnice mnohotvará (Marchantia polymorfa)
  • Rohozec trojlaločný (Bazzania trilobata) je játrovkou s: lupenitou stélkou
  • Sporofyt mechů (Bryophyta): je nezelený
  • Průduchy, jako specializovaný typ pletiva se poprvé ve vývoji objevují u: mechů (Bryophyta)
  • Lupenitý prvoklíček a rhizoidy jen v raném mládí mají zástupci rodu: rašeliník (Sphagnum)
  • Hyalocyty můžeme mikroskopem pozorovat: ve fyloidech rašeliníků (Sphagnopsida)
  • Naše největší mechy, jejichž kauloidy běžně přesahují 50 cm, patří do třídy: Polytrichopsida
  • Běžným mechem z řádu rokytotvarých (Hypnales) je: trávník Schreberův (Pleurozium schreberii)
  • Drabík stromkovitý (Climacium dendroides) a kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus) jsou běžnými druhy luk a patří mezi: mechy (Bryophyta)
  • Mechem vázaným výhradně na vodní prostředí je: pramenička obecná (Fontinalis antipyretica) 
  • Hlevíky (Anthocerotophyta) mají: sporofyt částečně nezávislý na gametofytu
  • Hlevíky (Anthocerotophyta) jsou: mechorosty (Bryophyta)
  • Z nabízeného seznamu vyberte mechorost (Bryophyta), jehož gametofyt má průduchy: hlevík tečkovaný (Anthoceros punctatus

Zajímavé odkazy

 

Rhodophyta, Chlorophyta, Charophyta

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – části věnované daným skupinám (s. 1150-153, 158-162)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Podříše Biliphytae je samostatnou vývojovou linií které říše?: Plantae
  • Oddělení Glaucophyta patří do: Biliphytae
  • Sesterskou podříší zelených rostlin (Viridiplantae) je: Biliphytae
  • Zařaďte oddělení ruduchy (Rodophyta) do systému: říše Plantae
  • Hlavní zásobní látkou rostlin (Plantae) je: škrob
  • Chloroplasty rostlin z říše rostlin (Plantae) mají: dvě membrány
  • Existence fykobilizomů obsahujících fykoerytrin a fykocyanin v říši rostlin (Plantae) je charakteristická pro: ruduchy (Rhodophyta)
  • Řasy extrémních stanovišť, především z horkých minerálních pramenů, které řadíme do třídy Cyanidiophyceae, patří mezi: ruduchy (Rhodophyta)
  • Suroviny k výrobě agaru a karagenanu poskytují především: ruduchy (Rhodophyta)
  • Porfyra (Porphyra) je rostlina z oddělení: ruduchy (Rhodophyta)
  • Významnou pěstovanou rostlinou z oddělení ruduchy (Rhodophyta) je: porfyra (Porphyra)
  • Z ruduchy Chondrus crispus se získává: karagenan
  • Z ruduchy Gelidium latifolium se vyrábí: agar
  • Tylakoidy uspořádané v grana jsou charakteristické pro chloroplasty zástupců: zelené rostliny (Viridiplantae)
  • Existence škrobových zrn v amyloplastech a jejich ukládání v chloroplastech je apomorfií: podříše Viridiplantae
  • Cormus je označení pro: tělo vyšších rostlin
  • Vývojové linie Chlorophytae a Streptophytae se liší především: existencí fragmoplastu u Streptophytae
  • V systému říše rostlin (Plantae) existuje jedna skupina, pro kterou je charakteristická dominance nepohlavního rozmnožování. Která?: zelené řasy (Chlorophyta)
  • Chlorella vulgaris, která se pěstuje pro výrobu potravních doplňků, patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
  • Cenobia tvoří: váleč (Volvox)
  • Žabí vlas (Cladophora) je: zelená řasa (Chlorophyta)
  • Volvox, Chlorococcum a Pediastrum patří mezi běžné druhy společně řazené mezi: zelenivky (Chlorophyceae)
  • Mezi zelenivky (Chlorophyceae) nepatří: Navicula
  • Aerickou zelenou řasou z třídy zelenivek (Chlorophyceae) je: Apathococcus
  • Ploše listovou kadeřavou stélku až 100 cm dlouhou, pokrývá pobřeží evropských moří: porost locikový (Ulva lactuca
  • Žabí vlas (Cladophora) patří mezi: zelené řasy (Chlorophyta)
  • Zelenou řasou, která kalcifikuje a významně se podílí na budování korálových útesů je: Halimeda
  • Za vývojové předky vyšších rostlin jsou v současnosti považovány Streptophyta z oddělení: Charophyta
  • Zástupci oddělení parožnatky (Charophyta) jsou prvními recentními rostlinami z říše Plantae, které mají: plasmodezmata
  • Pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je založeno na: existenci rozlišených samičích a samčích gamet
  • Pro pohlavní rozmnožování vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je charakteristická: oogamie
  • Stélka vlastních parožnatek z třídy Charophyceae je: rozlišitelná na kauloid a rhizoidy
  • Jařmatky (Zygnematales) a krásivky (Desmidiales) patří mezi: parožnatky (Charophyta)
  • Pro kterou z uvedených skupin rostlin je charakteristická konjugace celých protoplastů při pohlavním rozmnožování: spájivky (Zygnematophyceae)
  • Ze seznamu vyberte rostlinu, která nepatří mezi spájivky (Zygnematophyceae): Chara
  • Nejpokročilejší (= nejpodobnější suchozemským rostlinám) způsob rozmnožování řas z říše Plantae mají: štětinatky (Coleochaetophyceae)

Fungi

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – Fungi (s. 166-178)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Stádium rozmnožující se pohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: teleomorfa
  • Stádium rozmnožující se nepohlavně u zástupců z říše hub (Fungi) označujeme: anamorfa
  • Některé houby (Fungi) se vyskytují pouze ve fázi anamorfy, pak hovoříme o: holomorfě
  • Dikaryofáze je obvykle ukončena: karyogamií
  • Dikariofáze znamená, že buňka je: n+n
  • Nosema apis jako původce včelí úplavice patří do oddělení: mikrosporidie (Microsporidiomycota)
  • Rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum) je typickým a hospodářsky velmi významným zástupcem hub z oddělení: chytridie (Chytridiomycota
  • Lahvičkovka zelná (Olpidium brassicae), která způsobuje zčernání hypokotylu a padání klíčících rostlin brukvovitých (Brassicaceae), patří do oddělení: chytridie (Chytridiomycota
  • U spájivých hub (Zygomycota) ve vegetativní fázi převládá: větvené mnohojaderné mycelium
  • Vznik gametangií na rozšířených koncích hyf, jejich plazmogamie s následnou kayogamií a vznikem 2n zygosporangia je charakteristickým projevem v pohlavním rozmnožovacím cyklu: spájivých hub (Zygomycota)
  • Rody kropidlovec (Rhizopus) a Choanephora jsou rody způsobující významné škody a patří do skupiny: spájivých hub (Zygomycota)
  • Fytopatologicky významným druhem způsobujícím hniloby vedoucí k odumírání květů a mladých plodů tykví, okurek, rajčat a paprik z oddělení spájivých hub (Zygomycota) je: Choanephora cucurbitarum
  • Hmyzomorka muší (Entomophthora muscae) je původce mušího moru, který patří mezi: spájivé houby (Zygomycota)
  • Počet askospor ve vřeccích vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) je obvykle: 8
  • Druhově nejpočetnější skupinou hub (Fungi) jsou: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
  • Podlouhlé průhledné výrůstky na řapících a žilnatině listů zástupců miříkovitých (Apiaceae) způsobují které parazitické houby z oddělení vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)?: prvohouba velkovýtrusá (Protomyces macrosporus)
  • Vysoce specializovanými parazity (dikaryotické mycelium) dřevin čeledí Rosaceae, Salicaceae, Betulaceae, Corylaceae, Fagaceae, Ulmaceae a Sapindaceae, kteří hostitele přímo neusmrcují, ale podněcují k tvorbě hypertrofií (např. čarověníků) jsou: kadeřavky (Taphrinales)
  • Kadeřavka broskvoňová (Taphrina deformans), způsobující kadeřavost listů broskvoní, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
  • Kadeřavka švestková (Taphrina pruni), způsobující poškození plodů i malých větévek švestek, patří do které skupiny hub (Fungi)?: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
  • Pučení a tvorba blastospor, využívané v potravinářském a chemickém průmyslu, je charakteristická pro které ze skupin vřeckovýtrusých hub (Ascomycota)?:Sacchromycotina
  • Kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae), která má obrovské využití v potravinářském průmyslu při zpracování zemědělských komodit, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
  • Které skupin vřeckovýtrusných hub (Ascomycota) vytvářejí plodnice: Pezizomycotina
  • U pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) ve vegetativní fázi převládá: větvené přehrádkované mycelium
  • Plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) jsou tvořeny hyfami mycelia a askogenními hyfami. Ty druhé jsou: n+n
  • Po kopulaci gametangií (askogonu a anteridia) se u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vytváří: n+n askogenní hyfy
  • Pokud plodnice u pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) vzniká v místě, kde došlo k oplození askogonu, vývoj plodnice pokračuje souběžně s růstem askogenních hyf a vřecka se vytvářejí v primárních dutinách, pak hovoříme o: askohymeniálních typech
  • Pokud je základ pro vznik plodnice u plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) dán ještě na sterilním myceliu vznikem terčovitého útvaru, popřípadě stromatu, teprve v takto vytvořené plodnici dojde k diferenciaci gametangií, hyfy vznikají v sekundárních dutinách, pak hovoříme o: askolokulární typech
  • Protothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: nejprimitivnější typ (seskupení vřecek obklopené spletí hyf)
  • Kleistothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: všestranně uzavřená plodnice s vytvořenou stěnou, vřecka nejsou uspořádána, parafýzy chybí, otevírá se rozpadem
  • Perithecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: kulovitá až hruškovitá s úzkým kanálkovitým ústím vystlaným perifýzami (sterilní vlákna), vřecka na hymeniu, parafýzy přítomny
  • Apothecium jako typ plodnice pravých vřeckovýtrusných hub (Pezizomycotina) lze charakterizovat jako: miskovitá plodnice, vřecka v hymeniu, parafýzy vytvořeny
  • Kropidláci (Aspergillus) a štětičkovce (Penicillium) patří, do které skupiny hub: Pezizomycotina
  • Konidie (fialospory) vznikající na fialidách vytváří např.: štětičkovec žlutavý (Penicillium chrysogenum)
  • Penicillium camembertii a P. roquefortii, které jsou významnými druhy využívanými v potravinářství ke zrání sýrů, patří mezi: vřeckovýtrusné houby (Ascomycota)
  • Jelenka obecná (Elaphomyces granulatus) je makroskopicku houbou ze skupiny: Pezizomycotina
  • Mezi vřeckovýtrusými houbami (Ascomycota) nalezneme makroskopické houby především v řádu Pezizales, k jedlím patří např.: smrž (Morchella)
  • Z třídy Leotimycetes z oddělení vřeckovýtrusých hub (Ascomycota) se rekrutuje velké množství parazitů rostlin způsobujících velké hospodářské škody. K nim nepatří: rakovinec bramborový (Synchytrium endobioticum)
  • Padlí (Erysiphales), které způsobuje významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
  • Hlízenky (Monilia, Sclerotinia), které způsobují významné škody na zemědělských plodinách, patří do třídy: Pezizomycotina
  • Hlízenka ovocná (Monilia fructigena) patří do stejné třídy jako: americké padlí angreštové (Sphaerotheca mors-uvae)
  • Sypavka borová (Lophodermium pinastri) patří mezi: vřeckovýtrusé houby (Ascomycota)
  • Většina mykobiontů v lišejnících patří do: řádu Lecanorales
  • Mikroskopická klubíčka hyf mykobionta a několik buněk fotobionta patří ke způsobu rozmnožování lišejníků, jak tyto útvary označujeme?: soredie
  • Pokud lišejník přiroůstá k podkladu pouze bází, stélka je vystoupavá nebo visící, pak ji označujeme jako: keříčkovitou
  • Paličkovce nachová (Claviceps perpurea) vytváří plodnici typu: perithecium
  • Vážné onemocnění jilmů – grafiózu – způsobuje houba (Ophiostoma novo-ulmi) patřící do: Pezizomycotina
  • Strupovitost jablek (Venturia inaequalis) způsobuje houba ze kterého pododdělení vřeckovýtrusných hub (Ascomycota)?: Pezizomycotina
  • Bazidiospor na bazidiích je: 4
  • Primární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: 1n
  • Sekundární mycelium stopkovýtrusných hub (Basidiomycota) je: n+n
  • U stopkovýtrusých hub (Basidiomycota) dochází ke karyogamii: v bazidiích
  • Noha hřibu (Boletus) je tvořena buňkami: n+n
  • Rzi (Pucciniales) jsou obligátními parazity rostlin a řadíme je mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
  • Mezihostitelem rzi travní (Puccinia graminis) jsou: dřišťály
  • Teliospory (zimní výtrusy) u rzí (Pucciniales) jsou: n+n
  • Prašné sněti (Ustilaginales) s obligátně parazitickým dikaryotickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
  • Mazlavé sněti (Tilletiales) s obligátně parazitickým myceliem řadíme mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
  • Prašné sněti (Ustilaginales) a mazlavé sněti (Tilletiales) jsou nebezpečím především pro kterou skupinu kulturních rostlin?: lipnicovité (Poaceae)
  • Rod rosolovka (Tremella) je laločnatá, mozkovitě zprohýbaná houba s některými druhy jedlými i pěstovanými, patří mezi: stopkovýtrusné houby (Basidiomycota)
  • Choroše z řádu Polyporales tvoří: plodnice s rourkatým nebo lamelovým hymenoforem
  • Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales tvoří: plodnice s lupenitým hymenoforem
  • Mezi stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Agaricales patří např.: hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)
  • Bedly (Lepiota) a mochomůrky (Amanita) patří do řádu: Agaricales 
  • Stopkovýtrusné houby (Basidiomycota) řádu Boletales tvoří obvykle: plodnice s rourkatým hymenoforem
  • Ze seznamu vyberte houbu, která nepatří mezi vřeckovýtrusné houby (Basidiomycota) třídy Agaricomycetes: lanýž (Tuber)
  • Kozák (Leccinum) a  klouzek (Suillus) patří do řádu: Boletales 

Protozoa a Chromista

v.170518

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – části věnované těmto říším (s.153-158, 163-166)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Buňky řas kapkovitého tvaru s bičíky v přední části s častou světločivnou skvrnou, jednojaderné, někdy tvořící kolonie označujeme jako: monády
  • Pokud má řasa stélku mnohobuněčnou rozvětvenou s morfologicky i funkčně rozlišenými větvemi, pak se jedná o stélku: heterotrichální
  • Stélka řas vláknitá nebo vakovitá, jednoduchá nebo větvená, vždy ale s mnohojadernými buňkami oddělenými přepážkami se označuje jako: sifonokladální
  • Z následujícího seznamu vyberte vývojově nejpokročilejší typ stélek řas: pletivná
  • Mycelium je tvořeno: hyfami
  • Oddělení krásnoočka (Euglenozoa) řadíme do které říše?: Protozoa
  • Zástupci oddělení krásnoočka (Euglenozoa) žijí především v: sladkých vodách
  • Oddělení skrytěnky (Cryptophyta) řadíme do které říše?: Chromista
  • Která skupina v rámci říše Chromista je charakteristická přítomností tří bičíků?: Haptophyta
  • Kalcitové kokolity, které tvoří, mimo jiné mocné vrstvy kalcitových sedimentů, jsou schránkami zástupců: Haptophyta
  • Oddělení obrněnky (Dinonophyta) řadíme do které říše?: Chromista
  • Zástupci z oddělení obrněnky (Dinonophyta): jsou schopni produkovat toxiny (saxitoxin)
  • Asymetrickou buňkou, rozdělenou příčnou rýhou na dvě nestejné části, krytou mnohovrstevnou tékou (amfiesma) s alveolárními vezikuly (= váčky) pod plazmatickou membránou, s dvojicí bičíků – lišícími se délkou a funkcí, jsou charakterističtí zástupci z oddělení: Dinonophyta
  • Nejrozšířenější skupinu řas s jednobuněčnou stélkou uzavřenou v křemité frustule, často vytvářející kolonie jsou: rozsivky (Bacillariophyceae)
  • Frustula centrických rozsivek je souměrná: paprsčitě
  • Frustula penátních rozsivek je souměrná: bilaterálně
  • Původci ložisek křemeliny (diatomitu) jsou především: rozsivky (Bacillariophyceae)
  • Mezi rozsivky (Bacillariophyceae) patří rod: Navicula
  • Hnědé řasy z třídy Phaeophyceae řadíme do kterého oddělení?: Heterokontophyta
  • Stélku rozlišenou na rhizoidy, kauloid a fyloidy mohou mít i někteří zástupci z říše Chromista, kteří?: hnědé řasy (Phaeophyceae)
  • Zdrojem alginátů jsou: hnědé řasy (Phaeophyceae)
  • Chaluhy rodů Laminaria, Nereocystis, a Macrocystis patří mezi: hnědé řasy (Phaeophyceae)
  • Mezi hnědé řasy (Phaeophyceae) nepatří: Navicula
  • Řasa hroznatka (Sargassum) patří mezi: hnědé řasy (Phaeophyceae)
  • Dynobryon patří mezi řasy: zlativky (Chrysophyceae)
  • Tribonema patří k našim hojným řasám s nevětvenými vlákny, řadíme ji mezi: různobrvky (Xanthophyceae)
  • Plíseň bramborová (Phytophthora infestans) je hospodářsky významným zástupcem skupiny: oomycety (Pseudofungi /Oomycota)
  • Vřetenatky (Plasmopara, Peronospora) jsou hospodářsky významným zástupcem: oomycety (Pseudofungi /Oomycota)
  • Hologamie je způsob pohlavního rozmnožování nižších organismů. O jaký způsob jde?: splývání celých stélek
  • Zemědělsky nejvýznamnější druhy oddělení nádorovek (Plasmodiophorida) jsou: parazité s osmotrofní výživou
  • Původci významných chorob kulturních plodin, jako jsou nádorovitost košťálové zeleniny nebo prašná strupovitost bramborových hlíz, jsou zástupci z oddělení: Plasmodiophorida
  • V říši Chromista existuje jediný zástupce jehož sekundárním symbiontem není ruducha, ale zelené řasa: třída Chlorarachnea
  • V říši Chromista existuje rod s dvěma druhy, u nichž byla zjištěna pimární endosymbióza, jako u rostlin (Plantae). Tento rod se jmenuje: Paulinella

Eukaryotická buňka

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 3. Rostlinná buňka (s. 19-48)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jádro
  • Je-li buňka polypoidní, pak: má více než dvě sady chromozomů
  • Má-li buňka jen jednu sadu chromozomů, pak je označována jako: haploidní
  • Je-li buňka haploidní, pak to znamená, že je: 1n
  • Je-li buňka diploidní, pak to znamená, že je: 2n
  • Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jadérko
  • Nukleoplazma se nachází v: jádře eukaryotních buněk
  • Pro jadérko rostlinné eukaryotické buňky neplatí: nachází se v chloroplastech
  • Plazmatická membrána vytvářející bariéru mezi cytoplazmou eukaryotické buňky a okolím buňky je: selektivně propustná
  • Pro společné označení cytosolu a membránových organel eukaryotní buňky se používá označení: cytoplazma
  • Bariéru mezi cytoplazmou a vnějším okolím buňky, která přiléhá přímo k cytoplazmě, tvoří: plazmatická membrána
  • Tekutá složka cytoplazmy je označována jako: cytosol
  • Semiautonomní organely eukaryotické rostlinné buňky (Plantae) nemají: jádro
  • Mezi plastidy nepatří: mitochondrie
  • Pro všechny chloroplasty je charakteristické, že mají: vlastní DNA
  • K  místům ukládání škrobu u zelených rostlin (Viridiplantae) patří, mimo jiné funkce, i: chloroplasty
  • Grana se nacházejí v: chloroplastech
  • Grana můžeme pozorovat v chloroplastech například u: parožnatek (Charophyceae)
  • Karotenoidy syntetizují a obsahují v rostlinné buňce především: chromoplasty
  • Fotosynteticky aktivní pigmenty fykoerytrin a fykocyanin jsou svým výskytem v chloroplastech charakteristické pro které rostliny (Plantae): ruduchy (Rhodophyta)
  • Škrob, jako nejdůležitější zásobní látka vyšších rostlin, je vyráběn a skladován především v: amyloplastech
  • Proplastidy je označení pro: prekurzory všech plastidů
  • Pro mitochondrie je charakteristické, že mají: vlastní DNA
  • Energetickým centrem eukaryotické buňky, kde probíhá syntéza ATP, je: mitochondrie
  • Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: peroxizomy
  • Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: glyoxyzomy
  • Vakuoly jsou vyplněny: vodným roztokem rozmanitého složení
  • Vakuoly v rostlinných buňkách vznikají z: endoplazmatického retikula
  • Látky, jako jsou např. alkaloidy, kyanogenní glykosidy, saponiny a latexy, které jsou rostlinou využívány obvykle jako obrana před býložravci, se v rostlinné buňce nacházejí v: vakuole
  • Vodní potenciál rostlinné buňky, a tím i vnitřní napětí buňky, řídí především: vakuoly
  • Krystalické inkluze v eukaryotních rostlinných buňkách obvykle nebývají obsaženy v: jádře
  • Nejčastější krystalické inkluze u semenných rostlin jsou krystaly: šťavelanu vápenatého
  • K významným krystalickým inkluzím v rostlinných buňkách nepatří: dichroman draselný
  • Oleozómy obsahují: tuky
  • Centrem syntézy bílkovin v rostlinné buňce je: ribozom
  • Drsné endoplazmatické retikulum (granulární) v rostlinné buňce: má na svém povrchu ribozomy
  • Hladké endoplazmatické retikulum v rostlinné buňce: zajišťuje především syntézu lipidů
  • Propojená soustava membrán, kanálků, váčků a cisteren, jevící se na příčném řezu jako dvě paralelní membrány s úzkým prostorem mezi nimi, je označována jako:endoplazmatické retikulum
  • Propojení sousedních rostlinných buněk zajišťuje endoplazmatické retikulum prostřednictvím: plasmodesmat
  • Postsyntetickou úpravu makromolekul původem z endoplazmatického retikula a jejich distribuci po buňce zajišťuje: Golgiho komplex
  • Diktyozomy jsou dílčí částí: Golgiho komplexu
  • Cytoplazmatické proudění v rostlinné buňce zajišťují: aktinová mikrofilamenta
  • Z různých složek cytoskeletu se na dělení buněk nejvíce podílí: mikrotubuly
  • Cilia (řasinky) jsou: vláskové organely na povrchu eukaryotních buněk
  • Vláskovými organelami na povrchu eukaryotních buněk, přítomnými v malém počtu a relativně dlouhými (2-150 µm) jsou: flagella
  • Tenkými a krátkými vláskovými organelami na povrchu eukarytních buněk, přítomnými ve velmi velkém počtu jsou: cilia
  • Typickým příkladem rostlinné buňky, na jejímž povrchu nemusí být buněčná stěna, je např.: buňka samčí gamety
  • Buněčná stěna nemůže růst: ukládáním nových mikrofibril k již existující stěně z vnější strany buňky
  • Tzv. apozicí roste: sekundární buněčná stěna
  • Ztenčeniny v buněčné stěně se označují jako tečky (pits), jimi prochází: plasmodezmata
  • Symplast je označení pro: propojený transportní systém buněk v rostlinném těle
  • Apoplast je označení pro: transportní systém v rostlinném těle tvořený mezibuněčnými prostory
  • Základem buněčné stěny jsou mikrofibrily, které jsou budovány z: celulózy
  • Buněčnou stěnu tvoří dvě hlavní složky, mikrofibrily a: amorfní matrix
  • K významným impregnačním látkám buněčné stěny nepatří: muffin
  • K významným impregnačním látkám buněčné stěny patří: suberin
  • Korkovatění je způsobeno impregnací buněčných stěn buněk sekundárních krycích pletiv: suberinem
  • Sporopoleniny jsou látky: impregnující buněčnou stěnu
  • Významnou látkou inkrustující v buněčných stěnách a rostlin je: uhličitan vápenatý
  • Spóry s polovičním počtem chromozomů z původně diploidních buněk vznikají: meiózou
  • Při mitóze mimo jiné nedochází k: překřížení chromozómů
  • Na rozdíl od mitózy dochází jen u meiózy také k: překřížení chromozómů
  • Jako rodozměna se označuje: střídání pohlavní a nepohlavní generace
  • Gametofyt je vždy: haploidní

Prakaryotická buňka

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 3. Rostlinná buňka – informace k prokaryotické buňce (s. 19)
  • Novák et Skalický, 2008, kap. 7. Soustava rostlin – Prokarya (s. 147-150)
  • systém podle Komárek et al., 2014

Otázky a odpovědi

  • Prokaryotická buňka vždy nemá: membránově ohraničené jádro
  • Prokaryotická buňka může mimo jiné mít: ribozomy
  • Prokaryotická buňka není schopna: meiózy
  • Malá kruhová molekula DNA prokaryot schopná replikace je označována jako: plazmid
  • Transkripce genetického materiálu prokaryotické buňky probíhá v: cytoplazmě
  • Grampozitivní druhy bakterií mají na povrchu buňky: jednu plazmatickou membránu
  • Gramnegativní druhy bakterií mají na povrchu buňky: dvě plazmatické membrány
  • Nejstaršími fotoautotrofními organismy na Zemi jsou: sinice (Cyanophyta)
  • Slizová vrstva z liposacharidů na povrchu sinic (Cyanophyta) se označuje jako: glykokalyx
  • Část protoplastu sinic (Cyanophyta) výrazněji zbarvená s tylakoidy a schopná fotosyntézy se označuje jako: chromatoplazma
  • Nejprimitivnější skupinou rostlin s tylakoidy jsou: sinice (Cyanophyta)
  • Některé skupiny fotoautotrofních organismů (např. sinice, Cyanophyta) mají tzv. fykobilizomy, které se nacházejí na povrchu: tylakoidů
  • Plynové měchýřky agregované do aerotopů jsou jedinou známou plynem naplněnou strukturou v živých buňkách. Vyskytují se u zástupců: sinic (Cyanophyta)
  • Heterocyty (herocysty) je označení pro: buňky, které mají schopnost vázat plynný dusík, tlustou b. stěnu a průzračný obsah
  • Buňky, které mají schopnost vázat plynný dusík, tlustou buněčnou stěnu a průzračný obsah se nazývají:  heterocyty
  • Trvalé odpočívající tlustostěnné buňky sinic (Cyanophyta) vznikající z vegetativních buněk za nepříznivých podmínek označujeme jako: akinety
  • Několikabuněčné části vlákna oddělované od mateřského vlákna vláknitých sinic (Cyanophyta) se označují jako: hormogonie
  • Řády Chroococcales, Oscillatoriales, Nostocales, Synechococcales řadíme do oddělení: sinic (Cyanophyta)
  • Rodem sinic vytvářejícím deskovité kolonie s buňkami v řadách, které jsou časté ve sladkovodním planktonu je: Merismopedia
  • K jedné z nejčastějších sinic vodního květu u nás patří: Microcystis aeruginosa
  • Drkalka (Oscillatoria) je: sinice (Cyanophyta)
  • Arthrospira a Spirulina platensis jsou rody využívané pro produkci módních potravinových doplňků (vitamínových tablet) a systematicky patří mezi: sinice (Cyanophyta)
  • Jednořadka (Nostoc) je: sinice (Cyanophyta)
  • Mezi sinice (Cyanophyta) patří: drkalky (Oscillatoria)
  • Mezi sinice (Cyanophyta) patří: jednořadky (Nostoc)

Otázky k úvodu BOT

v.170223

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 2. Úvod (s. 14-18)

 

Otázky a odpovědi

  • Nauka o rostlinné buňce je označována jako: cytologie rostlin
  • Nauka o rostlinných pletivech je označována jako: histologie rostlin
  • Nauka o vnitřní stavbě rostlinného těla je označována jako: anatomie rostlin
  • Nauka o vnější stavbě rostlin je označována jako: morfologie rostlin
  • V botanice se v současnosti pracuje se dvěma základními klasifikačními systémy, prvním je hierarchický systém, druhým je: fylogenetický systém
  • V botanice se v současnosti pracuje se dvěma základními klasifikačními systémy, prvním je fylogenetický systém, druhým je: hierarchický systém
  • Základním analytickým a klasifikačním prvkem hierarchické systematické botaniky je: znak
  • Základním objektem klasifikace hierarchické systematické botaniky je: rostlinný druh
  • Jedinci téhož druhu (v pojetí klasické hierarchické systematické botaniky) nemají: identický genom
  • Pořadí hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů je: říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod
  • Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení řádu je v botanice: –ales
  • Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení třídy je v botanice: –opsida
  • Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení čeledi je v botanice: –aceae
  • Vyhrazenou koncovkou hierarchického systému pro označení oddělení je v botanice: –phyta
  • Která z nabízených hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů je přímo nadřazena čeledi: řád
  • Která z nabízených hlavních jednotek hierarchického systému rostlinných druhů není nadřazena čeledi: rod
  • Taxonem hierarchického rostlinného systému nemůže být: klad
  • Ve jméně rostliny Secale cereale, je jméno Secale jménem: rodu
  • Pokud je označení taxonu Papaver somniferum L. ‚Opal‘, pak se jedná o: vyšlechtěnou zemědělskou odrůdu
  • Pokud je označení taxonu Fragaria x magna, pak se jedná o: křížence
  • Pokud je označení taxonu Carex sp. div., pak se jedná o: různé druhy uvedeného rodu
  • Pokud je označení taxonu Carex sp., pak se jedná o: jeden neurčený druh uvedeného rodu
  • Pokud je označení taxonu Achillea millefolium agg., pak se jedná o: skupinu druhů
  • Podobnost mezi organismy na základě velkého množství různých typů znaků s cílem stanovit jejich vývojovou příbuznost studuje: kladistika
  • Znak charakteristický pro skupinu rostlin a jejich předky, který je evolučně nově se objevivším, je označován jako: apomorfie
  • V kladistice je skupina zahrnující společného předka a všechny druhy, které se z něj vyvinuly, označována jako skupina: monofyletická
  • V kladistice je skupina zahrnující společného předka a některé druhy, které se z něj vyvinuly, označována jako skupina: parafyletická
  • V kladistice je skupina zahrnující druhy, které mají různého předka, označována jako skupina: polyfyletická
  • Zelený „rostlinný“ chloroplast s grany je apomorfií pro: zelené rostliny (Viridiplantae)