Eukaryotická buňka

v.170509

Kapitola

zde

Literatura

  • Novák et Skalický, 2008, kap. 3. Rostlinná buňka (s. 19-48)
  • systém podle Ruggiero et al., 2015, tabulka systému zde

Otázky a odpovědi

  • Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jádro
  • Je-li buňka polypoidní, pak: má více než dvě sady chromozomů
  • Má-li buňka jen jednu sadu chromozomů, pak je označována jako: haploidní
  • Je-li buňka haploidní, pak to znamená, že je: 1n
  • Je-li buňka diploidní, pak to znamená, že je: 2n
  • Eukaryotická buňka na rozdíl od buňky prokaryotické má: jadérko
  • Nukleoplazma se nachází v: jádře eukaryotních buněk
  • Pro jadérko rostlinné eukaryotické buňky neplatí: nachází se v chloroplastech
  • Plazmatická membrána vytvářející bariéru mezi cytoplazmou eukaryotické buňky a okolím buňky je: selektivně propustná
  • Pro společné označení cytosolu a membránových organel eukaryotní buňky se používá označení: cytoplazma
  • Bariéru mezi cytoplazmou a vnějším okolím buňky, která přiléhá přímo k cytoplazmě, tvoří: plazmatická membrána
  • Tekutá složka cytoplazmy je označována jako: cytosol
  • Semiautonomní organely eukaryotické rostlinné buňky (Plantae) nemají: jádro
  • Mezi plastidy nepatří: mitochondrie
  • Pro všechny chloroplasty je charakteristické, že mají: vlastní DNA
  • K  místům ukládání škrobu u zelených rostlin (Viridiplantae) patří, mimo jiné funkce, i: chloroplasty
  • Grana se nacházejí v: chloroplastech
  • Grana můžeme pozorovat v chloroplastech například u: parožnatek (Charophyceae)
  • Karotenoidy syntetizují a obsahují v rostlinné buňce především: chromoplasty
  • Fotosynteticky aktivní pigmenty fykoerytrin a fykocyanin jsou svým výskytem v chloroplastech charakteristické pro které rostliny (Plantae): ruduchy (Rhodophyta)
  • Škrob, jako nejdůležitější zásobní látka vyšších rostlin, je vyráběn a skladován především v: amyloplastech
  • Proplastidy je označení pro: prekurzory všech plastidů
  • Pro mitochondrie je charakteristické, že mají: vlastní DNA
  • Energetickým centrem eukaryotické buňky, kde probíhá syntéza ATP, je: mitochondrie
  • Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: peroxizomy
  • Mezi mikrotělíska v rostlinných buňkách, což jsou membránové váčky různého původu a funkce, nemající vnitřní membrány ani vlastní DNA, patří: glyoxyzomy
  • Vakuoly jsou vyplněny: vodným roztokem rozmanitého složení
  • Vakuoly v rostlinných buňkách vznikají z: endoplazmatického retikula
  • Látky, jako jsou např. alkaloidy, kyanogenní glykosidy, saponiny a latexy, které jsou rostlinou využívány obvykle jako obrana před býložravci, se v rostlinné buňce nacházejí v: vakuole
  • Vodní potenciál rostlinné buňky, a tím i vnitřní napětí buňky, řídí především: vakuoly
  • Krystalické inkluze v eukaryotních rostlinných buňkách obvykle nebývají obsaženy v: jádře
  • Nejčastější krystalické inkluze u semenných rostlin jsou krystaly: šťavelanu vápenatého
  • K významným krystalickým inkluzím v rostlinných buňkách nepatří: dichroman draselný
  • Oleozómy obsahují: tuky
  • Centrem syntézy bílkovin v rostlinné buňce je: ribozom
  • Drsné endoplazmatické retikulum (granulární) v rostlinné buňce: má na svém povrchu ribozomy
  • Hladké endoplazmatické retikulum v rostlinné buňce: zajišťuje především syntézu lipidů
  • Propojená soustava membrán, kanálků, váčků a cisteren, jevící se na příčném řezu jako dvě paralelní membrány s úzkým prostorem mezi nimi, je označována jako:endoplazmatické retikulum
  • Propojení sousedních rostlinných buněk zajišťuje endoplazmatické retikulum prostřednictvím: plasmodesmat
  • Postsyntetickou úpravu makromolekul původem z endoplazmatického retikula a jejich distribuci po buňce zajišťuje: Golgiho komplex
  • Diktyozomy jsou dílčí částí: Golgiho komplexu
  • Cytoplazmatické proudění v rostlinné buňce zajišťují: aktinová mikrofilamenta
  • Z různých složek cytoskeletu se na dělení buněk nejvíce podílí: mikrotubuly
  • Cilia (řasinky) jsou: vláskové organely na povrchu eukaryotních buněk
  • Vláskovými organelami na povrchu eukaryotních buněk, přítomnými v malém počtu a relativně dlouhými (2-150 µm) jsou: flagella
  • Tenkými a krátkými vláskovými organelami na povrchu eukarytních buněk, přítomnými ve velmi velkém počtu jsou: cilia
  • Typickým příkladem rostlinné buňky, na jejímž povrchu nemusí být buněčná stěna, je např.: buňka samčí gamety
  • Buněčná stěna nemůže růst: ukládáním nových mikrofibril k již existující stěně z vnější strany buňky
  • Tzv. apozicí roste: sekundární buněčná stěna
  • Ztenčeniny v buněčné stěně se označují jako tečky (pits), jimi prochází: plasmodezmata
  • Symplast je označení pro: propojený transportní systém buněk v rostlinném těle
  • Apoplast je označení pro: transportní systém v rostlinném těle tvořený mezibuněčnými prostory
  • Základem buněčné stěny jsou mikrofibrily, které jsou budovány z: celulózy
  • Buněčnou stěnu tvoří dvě hlavní složky, mikrofibrily a: amorfní matrix
  • K významným impregnačním látkám buněčné stěny nepatří: muffin
  • K významným impregnačním látkám buněčné stěny patří: suberin
  • Korkovatění je způsobeno impregnací buněčných stěn buněk sekundárních krycích pletiv: suberinem
  • Sporopoleniny jsou látky: impregnující buněčnou stěnu
  • Významnou látkou inkrustující v buněčných stěnách a rostlin je: uhličitan vápenatý
  • Spóry s polovičním počtem chromozomů z původně diploidních buněk vznikají: meiózou
  • Při mitóze mimo jiné nedochází k: překřížení chromozómů
  • Na rozdíl od mitózy dochází jen u meiózy také k: překřížení chromozómů
  • Jako rodozměna se označuje: střídání pohlavní a nepohlavní generace
  • Gametofyt je vždy: haploidní